Ihned navážu na úvod a vysvětlím, co že to vlastně znamená "point-and-shoot". S výrazem se setkáte nejčastěji u kompaktů, které nevyžadují nic jiného, než jen namířit a stisknout spoušť. Že vám to něco připomíná? Kdo hádal mobilní telefony, trefil se. Dokáže si Sony se svým RX100 VII vydobýt pozici v brašnách a kapsách fotografů? Má pro to všechny předpoklady, uvidíme.

První zamyšlení se tak logicky týká toho, pro koho je RX100 VII určen. Na jednu stranu má na sobě dostatek ovládacích prvků, umožňuje manuální volbu clony, času nebo citlivosti, a může proto velmi dobře sloužit profesionálnímu fotografovi jako digitální zápisník do kapsy. Takový uživatel ale asi nebude pročítat recenze a o nákupu bude mít rozhodnuto ihned po přečtení technických parametrů – řada RX100 není žádná novinka a jednotlivé fotoaparáty jsou hlavně evolucí toho předchozího.

Když ale necháme zkušené stranou, můžeme se zaměřit na další okruh lidí, tedy uživatele chytrých telefonů, začátečníky a nadšence, kterým už například v některých situacích smartphone nestačí, ale velká zrcadlovka je pro ně příliš…no velká. A také nemotorná. Někdy je prostě lepší mít malý nenápadný stroj. Takový, se kterým se vám bude dobře cestovat, bezpečně a nenápadně s ním vyfotíte street fotku, nebo vás s ním bez obstrukcí u vstupu pustí na koncert vaší oblíbené kapely. A tohle všechno, a ještě více, poslední generace Sony RX100 VII splňuje.

Přesně toto smýšlení jsem se snažil aplikovat i při samotném testování. Nebudu vás proto tentokrát zasypávat nekonečnými technickými daty o rychlosti, ostrosti na různé clony nebo o tom, jak která funkce funguje a proč. Snad se mi to povede.

Fotoaparát jsem proto primárně využíval v režimu AUTO, zkusil jsem zabudované filtry, otestoval kvalitu a rychlost spojení s chytrým telefonem, dělal automatická panoramata a provětral jsem scénické režimy. Aby byla recenze podložená opravdu poctivou praxí, nasadil jsem i své oblíbené vycházkové boty, psychicky se připravil na zástupy turistů, načež jsem se sám turistou stal a vydal se fotit zákoutí staré Prahy. A taky jsem si dal předraženého "podmíráka" a vyfotil si selfie na Karlově mostě.

Sony RX100 VII vs. smartphone

Ještě, než se dostanu k samotnému testu, si dovolím rychlou vsuvku. Pojdmě si říci, ve kterých oblastech, podle mého názoru, pokročilý kompakt s velkým snímačem předčí fotoaparáty v chytrých telefonech. Zatím!

Konstrukce a ovládání

Po vybalení z poměrně kompaktní krabičky na vás, kromě fotoaparátu, čekají i uživatelské manuály, poutko na ruku (jehož používání je nutnost, níže vysvětlím), jeden akumulátor Sony NP-BX1 a USB kabel s redukcí do zásuvky. Zde přišlo mé první a asi i největší zklamání, které raději odkryju ihned na začátku testu. Je jím použití MicroUSB pro nabíjení, kdy je navíc konektor schovaný za ne zrovna povedenou gumovou záslepkou, která při manipulaci ráda překáží. Všude se už používá mnohem odolnější a spolehlivější oboustranné USB-C, které navíc často umožňuje rychlejší nabíjení a dost pravděpodobně jej máte v tuto chvíli někde k dispozici nachystané v zásuvce. Jenže tady ne. Sony RX100 VII vás tak donutí "tahat" s sebou extra kabel. Uvažovat o nákupu RX100 VII, tak rovnou objednávám set externí nabíječky s extra baterií.

Přesouváme se přímo k fotoaparátu. Už první osahání prozradí, proč je používání přibaleného poutka nutností. Hladký matný kov pokrývající značnou část těla totiž docela klouže, hlavně pokud máte suché ruce. V zadní části pak lepšímu držení pomáhá malá protiskluzová opěrka na palec a tím to končí. Mě osobně při držení chyběla jistota, ale to je dáno rozměry. Kromě externí nabíječky tak v mysli do košíku rovnou přihazuji i nalepovací grip Sony AG-R2, který mám osobně vyzkoušený na třech různých generací "RX stovky". Držení i ovládání přístroje posouvá na úplně jinou úroveň.

Tlačítka jsou sice malá, skoro až titěrná, nemohu ale vůbec říct, že by se mi ovládala špatně. Ani velké prsty nebyly problém. Mají dobré rozestupy i hmatovou odezvu, kdy skoro všemu úspěšně sekunduje dotykový displej. Ovládací kolečka jsou dvě, jedno na zadní straně a jedno potom jako okruží kolem objektivu. Opět jsem neměl ani s jedním problém, ale líbilo by se mi, kdybych mohl přední kolečko přepínat mezi režimem klikacím a plynulým. Nyní je pouze plynulé, což je, v případě nemožnosti přepnutí, asi i lepší volba.

Konstrukčně je pro mě nejzajímavější vyskakovací hledáček. Jeho zobrazení je jemné, obraz je plynulý a bez odezvy. Nově je v sedmé generaci nulový blackout při sekvenčním snímání – hledáček se během sekvenčního focení neseká a ani nezčerná. Vy tak můžete neustále sledovat to, co fotíte. Rozměry hledáčku jsou spíše menší, ale s ohledem na velikost celého fotoaparátu to příliš nevadí. Při focení v ostrém slunci bude i tak výborným pomocníkem. Vedle hledáčku pak najdete malý vyskakovací blesk, který se dá jednoduše přidržet tak, aby blýskal na strop, a vy jste tak mohli vyfotit fotky s mnohem měkčím odraženým světlem.

Zadní dotykový displej je výklopný ve dvou směrech. Jeho konstrukce umožňuje i otočení do selfie orientace, což usnadní jak focení, tak natáčení vlogů. Otočením displeje se aktivuje speciální selfie režim, který v automatickém módu využívá 3s samospoušť. Tady by se mi líbilo mít více možností přizpůsobení, například pro nastavení kratšího času nebo úplného vypnutí samospouště. Bohužel to nejde.

Poslední výraznější změnou oproti předchůdcům je osazení 3,5 mm jackem pro připojení mikrofonu. Je to vítaná změna k lepšímu. Sáňky sice chybí, ale pro připojení klopového mikrofonu to nevadí a na nějaké vážnější natáčení můžete použít klec s cold shoe.

Přečtěte si celou recenzi na našem blogu