Porušování fotografických pravidel 2. díl – Technika

V první části o porušování fotografických pravidel jsme se podívali na to, jak pracovat se základními kompozičními pravidly tak, abychom nedělali chyby, ale byli kreativní. Nyní se podíváme na porušování pravidel více spojených s technikou, kterou používáme.

Na portrét pouze portrétní objektiv

Portrétní objektivy jsou vlastně krátké teleobjektivy s ohniskovou délkou 70-135 mm (na menších snímačích i 50 mm). Proč právě krátké teleobjektivy? Kvůli podání perspektivy. Umí dobře oddělit subjekt od pozadí a portrétovanému dodávají lichotivé tvary. Jsou ale i jiné druhy portrétů. Portrét v prostředí, reportážní a pracovní portrét nebo módní portrét. V takových žánrech rozhodně najdou uplatnění i jiné ohniskové vzdálenosti, například 35 mm nebo širší. Při humorném portrétu dokonce i objektiv typu „rybí oko“ s výrazným zkreslením.

Fotografie má být ostrá

Že má být fotografie ostrá, platí ve většině případů. Neostrý hlavní objekt, nebo celkově rozostřená fotografie je velká technická chyba. Záměrné rozostření nebo zaostření mimo hlavní objekt může ale velmi dobře fungovat pokud se promyslí a vytvoří tak originální záběr. Fotograf tím může lépe vyjádřit náladu a zapojit více divákovu fantazii.

Exponujete přesně

Expozice je nastavení tří parametrů: expozičního času, clony a citlivosti ISO. Teoreticky má správná expozice odpovídat množství světla. Pomocí expozimetru ji umíme změřit a nastavit ideální parametry tak, aby byla ve fotografii rovnováha ve stínech i světlech. Měření světla nám může stěžovat komplikovaná světelná situace, která „oklame“ expozimetr fotoaparátu. I s tím si ale umíme poradit a v takových situacích použijeme korekci expozice +/- nebo nastavíme expozici manuálně. U digitálních fotoaparátů, hlavně u bezzrcadlovek, si můžete správnou expozici ověřit už během fotografování. Je ale přesná expozice v každé situaci tou správnou? Nemusí být. V některých záběrech může být záměrné přeexponování nebo podexponování a fotografie se tak stane mnohem zajímavější.

Čtěte také na blogu: „Jak nastavit fotoaparát krok za krokem“

Záměrně výrazně změnit expozici vyžaduje praxi a představivost. Fotograf se podívá na to, co chce fotografovat a musí si vizualizovat, jak by mohla fotografie vypadat jako high-key nebo low-key – tedy velmi světlá nebo naopak tmavá.

Histogram má mít určitý tvar

Histogram je grafické zobrazení rozložení jasu v obraze. Začátečníci si často myslí, že musí exponovat tak, aby byl vrchol křivky ve středu a histogram roztažený po celé délce. To je mýtus – žádný ideál neexistuje. Histogram správně exponované zasněžené krajiny je zcela odlišný od histogramu bodově nasvíceného portrétu na tmavém pozadí. Projděte si své fotografie a nastudujte, jak se histogram mění v závislosti na světelných podmínkách. Využívejte ho, abyste neexponovali záběry s velkými přepaly, nebo naopak bez kresby ve stínech. Fotografie s vysokým histogramem v pravé nebo levé části je naprosto v pořádku.

Tvar histogramu se mění i podle toho jak fotografii upravíte. Můžete udělat několik variant úprav a každé bude odpovídat jiný histogram. A všechny budou v pořádku.

Slunce mějte vždy za zády

Přesně toto pravidlo mi řekl otec, když mi dal poprvé do rukou fotoaparát. Méně zkušenému fotografovi při fotografování na film toto pravidlo pomáhalo s expozicí. Při focení na film nelze okamžitě zkontrolovat, zda je záběr správně exponovaný a spolehnout jste se museli pouze na hodnoty z příručního expozimetru.

V komplikovaných světelných situacích je i použití expozimetru náročné. Dnešní moderní přístroje si poradí i se záběry focenými proti slunci. O kvalitu záběru se starají hlavně objektivy, kdy ty staré neměly tak pokročilé antireflexní vrstvy a protisvětlo způsobovalo tvorbu rušivých odlesků. Záběry proti slunci ale mohou být mnohem atraktivnější a se správným nastavením vám pomůže živý náhled i následná korekce expozice.

Krajina se fotografuje „širokáčem“

Když jsem byl na workshopu krajinářské fotografie, začátečníci vytáhli širokoúhlé objektivy a zkušenější fotografové teleobjektivy. Může se zdát, že širokoúhlý objektiv je pro fotografování krajiny nejvhodnější. Zabere přece celou tu krásu kolem nás. To bohužel platí jen u určitého typu země a fotograf musí mít velké zkušenosti s kompozicí. I když je náš zrak širokoúhlý, zaměřujeme se pouze na úzký výřez. A to přesně dělá teleobjektiv. Z celkového záběru země vybírá ty nejzajímavější části. V krajinářské fotografii je proto využitelná celá škála ohniskových délek. Některé světově nejznámější krajinářské scenérie jsou nafocené teleobjektivem.

Krajina se fotí na vysokou clonu

Při fotografování krajinářských detailů můžete pracovat i s malou hloubkou ostrosti. Potřebujete k tomu teleobjektiv nebo širokoúhlý objektiv s dobrou světelností. U něj ale musíte zaostřit na objekt v nejbližším popředí a nestát od něj příliš daleko.

Street se fotí zásadně na širokoúhlý objektiv

Street fotografie, neboli pouliční dokument, má celou řadu puristických zastánců. Ta pravá „streetka“ se podle nich fotí zblízka tak, abyste si mohli k ulici „přičichnout“. Dobrá fotografie ale nestojí pouze na ohniskové vzdálenosti a focení street fotografie s teleobjektivem přinese novou perspektivu.

I tohle je street fotografie. 300 mm teleobjektiv a vysoké clonové číslo mi umožnilo vytvořit minimalistickou kompozici se zajímavou perspektivou. Známá restaurace UFO je od opevnění Bratislavského hradu vzdálená stovky metrů.

Vyvážení bílé musí být přesné

Světelné zdroje mají různou teplotu která ovlivňuje barvu světla. Žárovky jsou oranžové, zářivky zelené. LED-ky často zelené nebo modré, sluneční světlo je neutrální, ale pokud je zataženo, je studenější a při západu slunce teplejší. Svou roli v tomto hrají i odrazy světla od různých povrchů nebo od mraků. Přizpůsobte nastavení vyvážení bílé dané situaci nebo atmosféře kterou chcete naladit. Vyberte buď jeden z přednastavených profilů, nebo nastavte vyvážení bílé ručně v Kelvinech [K].

A i když fotografujete do formátu RAW, ve kterém si můžete bez ztráty kvality nastavit vyvážení bílé v počítači, využijte živého náhledu CSC fotoaparátů a naučte se jej nastavovat v přístroji. Dokážete si tak mnohem lépe vizualizovat vaše představy

Čtěte také na blogu: „Šedá tabulka – užitečný pomocník fotografa“

Nefotografujte v pravé poledne

Polední světlo je velmi ostré a nehodí se příliš pro focení téměř jakéhokoliv žánru. Jenže jsou situace, kdy se prostě focení v poledne nevyhnete. Pokud chcete fotografovat například portrét, musíte subjekt umístit do stínu nebo použít velkou polopropustnou odraznou desku, která světlo změkčí. Na to už budete potřebovat asistenta, který desku nad foceným podrží.

Poledne je také ideálním časem pro infračervenou fotografii. Pro krajináře je infrafotografie ideální způsob jak překonat polední slunce a vytvořit krásné kontrastní snímky.

Na závěr

Fotografická pravidla, postupy a doporučená technika by nikdy neměly omezovat vaši kreativitu. Pamatujte, že i ta nejlepší fotografie může občas vzniknout omylem nebo náhodou – třeba při porušení kompozičních pravidel, kterému jsem se věnoval v minulém dílu. Když budete později vše dělat s rozmyslem a s jasným plánem, získáte originální snímky. Takové, které budou vyčnívat z vašeho archivu, ozdobí série fotografií a zaslouží si i kvalitní tisk, samozřejmě nejlépe ten od Cewe 🙂