Kubajsz: moje cesta k Sony A7R Mark III

Je to v podstatě rok, co jsem si vyzkoušel Sony A7rII a následně se kompletně přeorientoval z Canon výbavy na Sony. No, říkal jsem si, že je asi konečně ten správnej čas se za tímto krokem ohlédnout a něco o tom napsat.


Jakub Fišer KubajszJakub Fišer / KUbajsz

Jakub Fišer na sociálních sítích vystupuje jako KUbajsz. K focení se dostal skrz sport v roce 2006. Tehdy jezdil závodně sjezd na horských kolech a bavilo ho to i fotit. Od té doby si vyzkoušel různé fotografické žánry a momentálně ho nejvíce baví kombinace cestování a focení. Poslední dobou se také intenzivně věnuje jeho prezentaci na Instagramu, které se dostává čím dál větší pozornosti.


Ještě, než se pustím do hodnocení a psaní mých poznatků, tak bych chtěl zmínit, že nejsem ambassador značky Sony a v podstatě (a zároveň teda i bohužel) od nich nemám žádnou materiální ani finanční podporu. Občas společně vymyslíme nějaký workshop nebo akci, ale to je něco jiného. Tudíž mě neváže žádná povinnost mluvit čistě a jen chválu atd. 🙂 Veškerou výbavu jsem si pořizoval sám a za své peníze. Jediné, co je fér zmínit, je přátelská vazba s českým zastoupením Zeiss, díky které mám občas půjčené jejich objektivy. Bohužel ani zde nejsem ambassador. Takže to jen tak pro začátek, abyste si nemysleli, že je to nějaký druh reklamy nebo tak něco.

Proč jsem zvolil „Rko“?

Většinou se mi moc nestává, že bych u jednoho modelu foťáku vydržel takhle dlouho. Na A7rII jsem přešel v březnu 2017, na chvíli jsem zkoušel A7II, jestli by mi nestačila. Nicméně po týdnu jsem zjistil, že ten foťák s písmenkem „r“ mi opravdu chybí a A7II šla z domu a nahradila ji vlastní A7rII. Tehdy jsem ji kupoval z bazaru, protože nová stála kolem 100 tis. a to bylo prostě moc. Bazarové se v tu dobu pohybovaly kolem 60 tis. a to už bylo tak nějak zkousnutelné. A proč jsem potřeboval tak nutně to „erko“? Je to jednoduchý. Nechal jsem se s ním nakazit. Ochutnal jsem, jaké to je mít fotky v rozlišení 42 Mpx a s obrovským dynamickým rozsahem. Jasně, přináší to i své mínusy jako velkou datovou náročnost, s čímž přichází i lehká zabržděnost jak foťáku, tak následného workflow na počítači. Taky si člověk musí dávat pořádný pozor na to, jestli správně zaostří a nebo jestli se mu po těch pěti kafích neklepou moc ruce 😊. Ale když si na tohle zvyknete, naučíte se necvakat zbytečné fotky (to znamená ušetření času a místa na disku), tak se s tím foťákem prostě sžijete. Takže už se vám prostě nechce dělat ten krok zpátky.

Hodnocení fotoaparátu Sony A7R Mark IIIPřečtěte si také naši plnou recenzi Sony A7R Mark III

Sony vs konkurence

A jakou to má tedy výhodu? Před mou Sony érou jsem měl foťáky jako třeba Nikon D7000, Canon 60D, všechny OM-D od Olympusu, Canon 6D a poslední foťák byl Canon 5D III. Všechno to ve směs byly super foťáky. Tedy na svou dobu a pro účely mého focení v té době… Ale s přibývajícím počtem vyfocených fotek jsem začínal chápat, co mě baví a co bych od foťáku chtěl. Například 5D III byl super na sport. Neskutečně rychlé ostření, v kombinaci s Lkovými skly jsem z něj dostával fotky ostré jako břitva. Ale byl jsem nešťastnej z dynamickýho rozsahu. Respektive z toho, co šlo z rawů získat. A právě tímhle si mě získala A7rII. Ona mě vlastně rozmazlila a tak trochu jsem kvůli ní zlenivěl. Naučil jsem se na to fotit tak, že jsem nemusel řešit nějakej bracketing, skládání HDR fotek atd. Prostě jsem začal exponovat na světla a ze stínů jsem vždy vytáhl to, co jsem potřeboval. Níže se můžete kouknout na ukázku na to, co jsem z toho vytáhl já.

[bais_before_after before_image=“https://www.fotolab.cz/blog/wp-content/uploads/2018/03/06-1.jpg“ after_image=“https://www.fotolab.cz/blog/wp-content/uploads/2018/03/06-2.jpg“]

A takovejch fotek pak už jen přibývalo a mě to focení díky tomu zase začalo víc a víc bavit. Samozřejmě to není jen o tom dynamickym rozsahu. Tím, že nemám obří tlapy, tak mi foťák skvěle padne do ruky. 5D III na mě už třeba bylo poměrně velký a obráceně OM-D zas malý a musel jsem mít grip. Takže velikost mi strašně pomohla a foťák jsem měl s sebou například i v Americe, odkud jsem si přivezl poměrně dost fotek a přitom mi výbava nezabrala moc místa. A vůbec asi nejlepší focení z celýho roku, respektive fotky, které se mi líbí nejvíc, jsem si přivezl z Krušných hor. Kde jsem procházel různá místa s batohem na zádech.

Jaké má nevýhody?

Nechci jen chválit a tak přemejšlím, co bych tomu foťáku vytknul. Napadá mě například to, že musíte být opatrný na zabordelení čipu. Tím, že se bavíme o FF, je ten čip fakt velkej. A fakt, že se jedná o bezzrcátko, jen zvyšuje možnost znečištění. Jelikož když sundáte objektiv, tak koukáte přímo na sensor. Na druhou stranu mi přijde, že se to špiní cca stejně často jako třeba právě to 5D III nebo jakákoliv jiná zrcadlovka. Tedy cca jednou za měsíc vezmu čistící tyčinky z ebaye a nečistoty z čipu setřu a mám hotovo. Obráceně třeba Olympus jsem nikdy čistit nemusel. Ale to bylo asi tím, že na tak malej čip jen tak nic nespadne 🙂 U A7rII mě ještě chvíli vadilo to, že poměrně dlouho trvalo načítání fotek při prohlížení a zoomování. Což jsem ale vyřešil tím, že jsem začal fotit RAW+JPG a ten JPG byl v co nejmenší kvalitě. Pro zobrazení pak foťák načítal ten malej JPG a výrazně se práce s fotkami zrychlila. Dál mi pak trochu chyběl joystick pro rychlej výběr ostřícího bodu, popřípadě dotykovej displej. Kontinuální ostření pro sport oproti třeba 5D III lehce pokulhávalo a druhej slot na paměťovku by taky bodnul. Ale fotit se s tím rozhodně dalo 🙂

Čtěte také: V oblacích se Sony Alpha A7R II

Sony a objektivy

No a to by asi stačilo k foťáku, prozatím. Pojďme se mrknout na objektivy. Nejdříve zkusím vypsat, co vše mi prošlo rukama. Od Sony to byly následující objektivy: FE 12-24/4, FE 16-35/2,8, FE 24-70/2,8, FE 70-200/2,8FE 70-200/4, FE 50/1,4FE 55/1,8, FE 28/2FE 35/2,8 a taky skla z A-mountu a to byly 135/1,8 a 35/1,4 a 16-35/2,8. Od Zeisse jsem vyzkoušel všechno, tedy Loxie 21mm, 25mm, 35mm, 50mm a 85mm a taky Batis 18mm, 25mm, 85mm a 135mm. Teď, když jsem si to takhle napsal, tak bych se asi nad sebou měl zamyslet 😀 Ale nebojte, není to tak, že bych si vše koupil a následně prodal nebo tak. Něco jsem měl jen na chvíli, na vyzkoušení atd. Jedinej objektiv, kterej mám od začátku až do teď je Sony FE 55/1,8. Tohle sklo je prostě neskutečný a podle mě je to povinnost každýho, kdo se přidá do Sony Gangu. A to jsem ohniska kolem 50mm nikdy neměl rád. Ale tahle potvora má tak specifickej projev, je tak malá a výkonná, že prostě z toho báglu pryč nepůjde.

Obráceně u toho širokáče jsem se hledal poměrně dlouho. Začínal jsem s Batisem 18/2,8, což bylo skvělý sklo. Ale já byl trochu zhejčkanej a zlenivělej z Canonu 16-35/2,8L USM II a ten zoom mi tady chyběl. Chvíli jsem měl novou 12-24/4 od Sony, ale to zas na mě bylo zbytečně široký a chyběla mi světelnost f/2,8. Naštěstí současně vyšla i nová FE 16-35/2,8 GM. Jediná vada na kráse je cena. Rozbil jsem všechna prasátka, co jsem doma našel a objednal jsem jí. No a od tý doby tenhle objektiv v podstatě nesundavám. Největší výhoda je to, že i když je to je zoom, tak na každym ohnisku to je krásně ostrý a hlavně s parádním bokehem.

Pak už mi zbejvalo vyřešit jen něco delšího. Zkoušel jsem 85mm, zkoušel jsem 135mm. Všechno bylo super. Ale bylo to málo a opět jsem tak trochu vzpomínal na Canon 70-200/2,8L IS USM, kterej jsem měl na 5D III. Navíc byl vždycky můj sen mít bílej velkej objektiv (jestli to tak máte taky, tak to napište prosím do komentáře, ať vím, že tuhle úchylku nemám sám :D). Tady bych chtěl poděkovat zastoupení Sony, že mi poměrně na dlouho půjčili FE 70-200/4 G. Což je parádní sklo (navíc je bílý) a je lehounký. Ale to bych nebyl já, abych nekoukal furt po f/2,8. A tak jsem vzal poslední peníze, co jsem měl našetřený na důchod a šel do FE 70-200/2,8 GM. Což je prostě nekompromisní dělo. Neuvěřitelnej kontrast, ostrost, stabilizace…a bohužel teda i krapet větší váha. Ale čert to vem. Byl to můj sen a já tímhle uzavřel svůj hon na objektivy. Nyní tedy mám 16-35/2,8 pak 55/1,8 a 70-200/2,8 a jsem maximálně spokojenej.

No, spokojenej. Jak se to veme. Tím, že jsem si čuchnul k řadě objektivů Loxia od Zeisse mám furt takovej vnitřní pocit, že moje fotovýbava ještě není úplná. Řada Loxia je specifická tím, že je opravdu miniaturní, viz pár řádků výš ta fotka fotovýbavy. Jsou tam vidět dvě Loxie. A tyhlencty Loxie mají pouze manuální ostření a clonu ovládáte kroužkem přímo na tom objektivu. Navíc jsou celokovový a je to prostě takovej šperk. A vždycky, když se hrabu ve fotkách a narazím na fotky, které jsem fotil třeba na 2,8/21 tak si prostě sednu na prdel a koukám na ně s otevřenou pusou. Je to prostě ostrý od rohu k rohu, neskutečná kresba. Když fotíte něco, co je blízko vás, tak je tam nádhernej bokeh a ze sluníčka dělaj krásný hvězdičky. Navíc člověk z tý fotky, kterou musel manuálně zaostřit, má daleko větší radost … Ach jo, utřu si slinu a jdu si slíbit, že další objektiv, kterej si pořídím, bude právě Loxie…

Stará skla přes adaptér

Ono pak je tu kapitola sama pro sebe a to je možnost nasadit na ten foťák přes adaptér třeba starý objektivy z kinofilmu atd. Ale mě osobně to moc nebaví. Ale třeba Honza Tichý je na tohle přeborník a ví po čem šáhnout a ty fotky z toho jsou taky skvělý. No a já se pomalu blížím asi ke konci. Za ten rok, co na Sony fotím, jsem toho nafotil fakt strašně moc. Od sportu, po svatby, různé firemní akce, ale hlavně spoustu přírody. A nikdy se mi nestalo, že bych přišel domu z focení a byl naštvanej a nebo nespokojenej s výsledkem. Technika mě nenechala ve štychu a jedinou opravu, kterou jsem řešil, byla výměna originální ochranné folie na displeji, kterou jsem zvládl sám doma.

Konec mého honu za lepší technikou

A úplně závěrem jen podotknu, že před Vánocemi jsem obměnil A7rII za novější model A7rIII. Trojka má v podstatě stejný čip, ale jinak je tam poměrně dost zásadních změn, které řeší to, co mi na A7rII vadilo. Tedy dotykovej displej, joystick, rychlejší ostření, dva sloty pro SD kartu a celkově je ten foťák rychlejší. Navíc tu je i nová baterka, na kterou jsem schopnej nafotit přes 1200 fotek. A to je si myslím úctyhodnej počet. Btw na A7rII jsem byl schopnej nafotit 800 fotek na jednu baterku. Což taky není špatný. A resumé? Díky bohu za bezzrcátka, díky Sony, že udělalo tenhle foťák, neděkuju Zeissovi, protože kvůli nim příjdu o další úspory 🙂 Jinak doufám, že nejste zklamaný, že jsem se nerozepsal víc o technickejch věcech, jako je třeba stabilizace, rozlišení hledáčku nebo počet ostřících bodů. Jak jsem už několikrát psal v jinejch článcích, nemám tyhle technický data/parametry rád a radši jdu ven fotit, než abych ztrácel čas čtením si parametrů. Uf … Jestli budete mít nějaké otázky, určitě napište do komentářů, rád je zodpovím! A teď jen něco k zamyšlení, jaká asi bude nová A7III? 🙂

Čtěte také: Nová Sony a7 III s vylepšeným ostřením a 4k videem

5 komentářů

  1. Klára B.30. 9. 2019 v 9:35

    Ahoj!
    Úchylka na velký bílý objektiv není je u tebe, zrovna dumám nad koupí 70-200 F/2,8 (mám Canon 80D), ale po tomhle článku dumám, že dál přejdu asi taky k sony, ty fotky jsou fakt parádní.;) a recenze velmi lákavá i když se trochu bezzrcadlovek bojím, abych pravdu řekla.

    Odpovědět
  2. Zavorka11. 9. 2018 v 13:17

    Mám pár otázek. Focení přes display nebo přes hledáček? Souvisí s tím docela ta výdrž baterie. 😀 A co říkáte na Mitakon 50mm 0.95? Z článku jsem pochopil, že jste ale spíše fanouškem ostré fotky než rozmázlýho snímku s mírně ostrým okem foceného „objektu“. 😀 A co se týče stabilizace? jde to hodně znát oproti 5D mark III? Děkuji moc. 🙂

    Odpovědět
  3. Jenda7. 6. 2018 v 7:34

    Pěkný článek.
    Mimochodem, taky bych rád měl velkej bílej objektiv! 😀

    Odpovědět
  4. jiiiri13. 4. 2018 v 21:39

    Váš článek se mi velice líbí. Je pro mne inspirací a ponaučením !!!

    Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.