Rodinná fotografie: rozhovor s Lucií Maršíkovou

Fotografka Lucie Maršíková fotí přes čtyrnáct let a ztvárňuje mnoho témat. Potkáte její fotografie z ateliéru i exteriéru, s modelkami, zvířaty a v neposlední řadě s dětmi a rodinami.  Na dnešek jsme pro vás s Lucií připravili rozhovor, ve kterém sdílí nejen své zážitky, ale i zkušenosti a rady ze života rodinného fotografa.Pro focení dětí a rodin musí mít člověk určitý cit. Co zrovna Vás přivedlo k tomuto tématu?

To téma ke mně přišlo s vlastním dítětem. Rozhodně jsem jedna z těch fotografek, které začaly s focením dětí právě skrze své vlastní. Myslím si, že mám od přírody takový dar, jsem s malými dětmi ráda a vždy tomu tak bylo. Už od mala jsem hlídala děti, později jsem je hlídala i všem kamarádkám a byly u mě pokaždé v klidu. Po narození mojí krásné Julie, jsem si pořídila první zrcadlovku, pořádný objektiv, a tak to nějak celé začalo.
Jsem ale člověk, který potřebuje mít vše potvrzené a být perfektně připravený, takže jsem absolvovala rekvalifikační kurz. Předtím jsem nefotila. Ve skutečnosti jsem ekonom. Myslím ale, že jsem taková všeumělka jako všechny ženy v naší rodině. Z focení jsem byla velice nadšená, a tak jsem si po kurzu otevřela první maličký ateliér.

Co shledáváte nejtěžším na focení rodin?

Na tuhle otázku vůbec není jednoduché odpovědět. Já se na všechno vždy koukám z mnoha úhlů. Ale z pohledu focení jsou rodinky náročné proto, že zahrnují spoustu dílčích disciplín. Musíte zvládnout techniku, protože děti jsou na focení rychlé a nestálé objekty. Proto je důležité umět fotoaparát plně ovládat a být neustále ve střehu. Zároveň pracujete se skupinou v rámci rodiny. Naaranžovat všechny účastníky tak, aby na fotce vypadali dobře, je těžké.

Hodně záleží také na modelech. Můžete fotit nádherné mladé ženy, krásné zralé ženy, nebo třeba malinká miminka na newborn (což je zas úplně jiná disciplína), stejně tak třeba batole, které má 8 měsíců, či dítko, kterému jsou 2 roky. Potom jsou děti od pěti let, které už leccos zvládnou, ale ne na dlouho. Děti 10+ jsou zase úplná pohoda. Zkrátka musíte mít zmáknutou psychologii dětí a toho, jaký volit přístup s ohledem k jejich věku. Každé z těchto focení je úplně jiný level. Proto podle věku rozděluji skupiny na focení i na mých kurzech.Navíc často fotíte dítě i s jeho sourozenci, někdy třeba i s tatínkem, který se fotit nechce, ale pro maminku rodinné focení podstoupí. Ve finále u mě zjistí, že focení je moc fajn.

Čtěte také na našem blogu: Focení vánoční atmosféry – Rady a tipy

Fotograf rodin je ve skutečnosti i psycholog. Stává se, že nejde vše podle plánu a pak musíte zvládnout uklidnit nejen děti, ale i maminku. Zkrátka a dobře lidé jsou různí a fotograf si musí umět poradit v každé situaci. Rozhodně je celá tato disciplína nesmírně náročná. Fotograf by měl být maximálně přítomen a v plném nasazení. U rodinné fotografie si s klienty děláme plány, jak bude celé fotografování probíhat. Musíte být ale připraveni na to, že focení nepůjde vždy podle plánu a také musíte umět děti rozveselit. To mají rády.Co je naopak nejlepšího na focení rodin?

Je to ten krásný, čistý, dětský svět. Děti jsou děti. Nemůžete je manipulovat. Jsou takové jaké jsou a nemají žádnou masku. Když fotíte celou rodinu, právě ony často pomůžou uvolnit atmosféru. Z jejich strany vzniká i spousta komických a zábavných okamžiků, které všechny vtáhnou a je to potom jedna velká jízda.
Se vším se dá pracovat, pokud chcete. Držet tempo s dětmi je náročné a po focení jste pak leckdy úplně vyřízení. Zároveň je to hodně nabíjející. S dětmi je zábava. Na to pak myslím i u úprav fotek, kdy se nad nimi usmívám a přemýšlím nad tím, jak jsou děti báječné.

Fotíte rodinky raději v ateliéru, nebo venku?

Já o sobě nerada říkám, že jsem ateliérový fotograf. Celý ten ateliérový svět a vytváření světla, mít věci trochu pod kontrolou a připravit si je podle sebe, je v naších zeměpisných šířkách moc fajn. U hodně malinkých dětí není od podzimu do jara moc možností fotit venku kvůli zimě. Ateliér je pro mě takový základ i proto, že mám ráda čisté fotky.

Čtěte také na našem blogu Sníh nás baví anebo Zimní focení dětí v přírodě

U dětí od 2 let je zase výhodou focení v exteriéru. Děti v tomto věku chtějí běhat a žít tou svojí chvílí. Když je potřeba upravit tempo fotografie akčnějšímu dítěti, je focení venku nejlepší varianta. Snímky jsou živější, rychlejší a akční. Záleží samozřejmě i na přání klienta. Ateliér je celkově oblíbenější. Ráda ale odevzdávám zakázku, která je pestrá, přesto ušitá klientovi na míru.

Od focení malinkých dětí mám ale aktuálně takovou pauzu. Tento druh fotografování jsem dělala 14 let a moje tvorba se teď posouvá trochu jiným směrem.

Focení s dětmi i rodinami musí být často náročné. Stal se Vám někdy nějaký karambol, nebo máte nějakou veselou historku?

U focení dětí vzniká spousta veselých chvil. Jedna velmi vtipná chvilka, která se i opakovala, byla, když maminku nalíčila moje vizážistka. Fotili jsme s ní malé děťátko. Když si jej maminka vzala do náruče, výraz mrňátka byl skutečně komický. Úplně se odtáhlo od maminky, vytřeštilo na ni oči a koukalo, jestli to je vůbec maminka.
Vzpomínám ještě na jeden karambol. V ateliéru se vždy snažím upozorňovat, že jsou všude světla, stojany, plátna a spousta dalšího. Je to vlastně noční můra, aby se něco nestalo. Snažím se vždy rodičům říct, že ateliér není úplně hřiště pro děti, ale že máme hned vedle dětský koutek. Přesto vzpomínám na příhodu, kdy jsem koupila zahraniční, ručně malované plátno za šílené peníze. Na testování plátna jsem si pozvala rodinu kamarádky, která má dva velké kluky a 4měsíční holčičku. Kluci jsou ostřílení, všichni se známe, a tak měly s plátnem vzniknout referenční fotky. Focení s kamarády bylo o trochu uvolněnější, než s klienty. Pozornost nebyla na sto procent, nebylo to úplně pod kontrolou a co se nestalo. Jeden z chlapců vlezl do ateliéru, zakopl, chytil se za plátno a to celé bouchlo o zem. Všichni se lekli, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Dokonce to přežilo i plátno a nakonec jsme nafotili krásnou sérii fotek.

Líbí se mi, že do fotek přidáváte speciální nápady a témata. Jsou klienti často naklonění tematickému focení pro rodinu a děti?

Ty speciální fotky, které můžete vidět u mě na Instagramu a na webu, jsou ve většině případů moje projekty. Převážná část z těchto fotografií vzniká z inspirace těmi lidmi a dětmi, které si do ateliéru na takové focení pozvu. Mám stálé klienty, kteří ke mně chodí od samotného začátku, takže se dobře známe. Něco na mě vyzařují a já k nim potom napasuju téma, které mě oslovuje. Klienti mi za takové focení, které pochází z mé vlastní inspirace, neplatí. Naopak jsou i tací, kteří kromě klasického rodinného focení chtějí i nějaký ten fine art, nebo pár fotografií s rodinným kocourem. Chci se ale kromě standardního focení nějak realizovat a tvořit. Proto taky dělám své projekty, inspiruji se dětmi a z toho ony tematické fotografie vznikají.

Máte nějaké tipy, jak zaujmout celou rodinu, od nejmladších po nejstarší tak, aby při focení spolupracovali?

Při focení rodin je moc příjemné, když máte asistenta. Pomůže vám celý ten proces zrychlit a zjednodušit. Je to také o tom mít dostatek prostoru, a minimalizovat tím vznik stresových situací. Je důležité nastavit pohodovou a přátelskou atmosféru, aby se rodina cítila dobře a bezpečně.
Konkrétně v ateliéru vždy všem řeknu, jak bude focení probíhat a co se bude dít. Když fotíme portrét kompletní rodiny, poskládám si všechny, jak mají být, a nakonec přikládáme do skupiny „nejslabší článek“, tedy to malé děťátko, které zkrátka dlouho nevydrží. Optimální je hrát s dětmi hry. Já s nimi dělám i různé srandy. Na zaujetí dítka není moc času. Uděláte nějaké ty „cukrbliky“ a blbůstky, rozesměje se celá rodina. Někdy je zase roztomilé, že se smějí všichni a dítě na vás kouká jako na blázna.

Předpokládám, že nejtěžší spolupráce při focení je s malými dětmi. Jaké máte postupy, aby byly děti na focení spokojené?

Rozdělila bych tu děti podle věkových kategorií. Když fotíte novorozeně, focení může probíhat klidně až 4 hodiny. Za mě je to o dostatku času, aby focení dopadlo bez stresu. Všechny potřeby miminka musejí být zajištěny. Když dorazí rodina na focení, miminko svlečeme, zabalíme do dečky. Někdy chce miminko spát, jindy zase ne, občas potřebuje nakojit, a to vše je potřeba při focení zvládat. Každý okamžik by měl být citlivý a opatrný, aby bylo miminko v pohodě.
Základní rada pro fotografování miminka kolem 8 měsíců je přizpůsobit focení tomu, jaký mají režim. Focení by se mělo posunout a pohnout podle potřeb miminka nebo batolátka.Pro děti kolem roku nebo dvou doporučuji naplánovat na začátek nějaké statičtější fotky, například v náručí, protože miminka dlouho nevydrží s pozorností. Proto je lepší začít se statickými fotkami a podle toho, jak se malé rozkoukává, je nutné přizpůsobit další postup. Mám v ateliéru velký dětský koutek, který slouží k pauze mezi focením. Můžou si tam pohrát malinké i větší děti, nebo si jen odpočinou u maminky. Snažím se maximálně podřídit potřebám dětí. A když už mají po čase focení v náručí dost, přejdeme do lifestylového ateliéru, kde fotíme akčnější fotky. Výborné na koncentraci je to, když si děti hrají přímo s rodiči. Z toho vzniká spousta krásných fotek.Ta pohoda z Vašich fotek přímo čiší. Jak udržujete pohodovou atmosféru a náladu celé rodiny?

Už jsme to trochu probrali v předchozích odpovědích. Když rodina přijde, pomalu a v klidu si vybalí všechny věci. Pak se udělá kávička, pro děti zase třeba džus. Některé ho doma nemůžou, ale tady ho mají dovolený v menším množství za odměnu. U stálých klientů je to moc fajn. Tam se s dětmi, které už jsou vlastně velké, objímáme, volají na mě „Ahoj této“, je to taková radost.
U nových klientů nechávám děti pěkně v klidu, ať si zaplují do dětského koutku a chvilku vydechnou a adaptují se na prostředí. Snažím se s nimi dostat do kontaktu, aby si zvykly, že je tam nový člověk. Až si s rodiči vypijeme kafíčko, s maminkou vybalujeme věci, domlouváme se o představě rodičů ohledně fotek a pomaličku jdeme na věc. Hlavně na nic netlačím, je to o celkové atmosféře v ateliéru. Může s tím pomoct i příjemná hudba, která v ateliéru hraje. Často pro klienty nosím i domácí koláče, když dojde dětem energie, můžou si dát svačinku. Celkově focení dost prokládám, aby si děti mohly odpočinout a mít prostor pro sebe. Stejně tak i tatínek toho může mít dost a odpočinek a změna jsou důležité. Také se o klienty doopravdy zajímám. Zajímá mě, jaké mají koníčky, celkově si hodně povídáme a myslím, že to je pro ně též velmi příjemné.Venku fotím zásadně dvě hodiny před západem slunce. Miluju slunce a zbožňuji světlo. Proto je někdy hodně těžké termín sladit a taktéž náročné se na termínech domluvit. Místa vybírám tak, aby byla prostorná, bezpečná, bylo tam dostatek slunce a světlo perfektně fungovalo. Nikdy neberu klienty do míst, která neznám. Vždy se jdu dopředu podívat na místo, jak vypadá a kterak tam funguje světlo. Příprava je základ pro rodinnou fotografii.Konzultujete před focením rodin i outfity? Jaké máte doporučené oblečení pro klienty na parádní rodinnou fotku?

Se stálými klienty úplně ne, ti už zkrátka vědí. S novými klienty určitě ano. Tam platí rady jako pro portrétní fotografii. Vyhnout se oblečení s obrázky a nápisy, které působí rušivě. Důležité je, aby si dokázali poskládat oblečení tak, aby ladila celá rodina.
Jsou maminky, které mají jasno a jsou zkušené, tam není potřeba tolik radit, ale jsou i takové, které trochu tápou. Těm poradím právě o nápisech, barevném ladění, ale stává se i to, že klienti přijedou se třemi velkými kufry a trvá často i půl hodiny, než outfity probereme a sladíme všechny účastníky.
Snažím se, abychom vystřídali tři až čtyři outfity pro celou rodinu, ať je focení barevně různorodé. Jindy zase má rodina předem vybráno a není co řešit. Když je potřeba, snažím se celkově poradit i co k sobě barevně sladit, co ne a v podstatě čím je to jednodušší, tím lepší.Radím maminkám, aby si vzaly to, v čem se cítí dobře. Všichni máme v šatníku kus, který čeká na speciální příležitost, ale ve finále se v něm necítíme. V ateliéru při focení se musíte v oblečení cítit pohodlně. Nestylizovat se do něčeho, co nejste. Jsou to fotky pro klienty, pro jejich rodinu takovou, jaká je. Takže pro sporťáky klidně sporťácký outfit, maminky s malými holčičkami zase chtějí být za princezny. Outfit chce celkově volit tak, ať výsledná fotka dobře slouží rodině. V ateliéru jsem připravená i na zmačkané oblečení. Osobně to nemám ráda, protože vím, že to na výsledné fotce nebude vypadat dobře. Pokud jste ve svém aťasu, mít po ruce žehličku není vůbec na škodu.

 Jakou fototechniku máte nejraději?

Největší přerod pro mě byl, když jsem přešla ze zrcadlovky na bezzrcadlovku, Canon EOS R5. Miluju, když děti skáčou, běhají a hopsají směrem k objektivu. Fotky jsou živelné, rychlé a s bezzrcadlovkou se mi absolutně zrychlila práce. Odpad je miminální. Občas slýchám od fotografů, že fototechnika je už tak dokonalá, až je to nuda. Ale v případě focení dětí a rodin je to veliká výhoda.
Mám objektivy přímo na bezzrcadlo, 28–70 mm f/2 a pevnou 85 mm f/1,2.
Clonu f/1,2 používám jen venku a foťák je opravdu tak dokonalý, že když fotím portrét dítěte, bokeh a rozostření jsou krásné. Pracuju samozřejmě s tím, že foťák je rychlý a ostření na oko je naprosto geniální. V tomhle jsou bezzrcadlovky absolutně top. Šetří práci a mám díky nim daleko dokonalejší snímky, protože odpad je úplně minimální.

Nepoužívám žádné dlouhé objektivy, protože s dětmi musíte být v kontaktu. U opravdu malých dětí je můj nejpoužívanější objektiv 28–70 mm právě proto, že když jste od těch dětí moc daleko, kontakt mezi vámi mizí. Nedocílíte pak takovým perfektním výrazům a nedojde k takovému uvolnění. Delší objektivy v případě focení dětí a rodin z mého pohledu nemají význam.
Protože když tu malou, černou, ošklivou krabičku, které se říká foťák, strčíte dítěti před obličej, přestanou se usmívat a často se i mračí a pusu zkrabatí na tzv. převrácený rohlík. Ač jsem trénovaná na hledáček, je u bezzrcadlovek super to, že mohu fotit přes displej, i když přes něj fotím nerada. V případě dětí je to velká výhoda, jelikož neztrácíte oční kontakt. Když se na vás děťátko směje, nemusíte přerušit kontakt a můžete fotit dál, co potřebujete. V ateliéru se zábleskovými světly fotím na vyšší clony a výhody bezzrcadlovek oproti zrcadlovkám tam pro mě až takové nejsou. Když ale fotíte v lifestylovém studiu, platí, že čím rychlejší a geniálnější foťák a objektiv, tím máte rychlejší focení a tím rychleji se vám podaří dostat do té krabičky ten správný obrázek.