Pronikněte do tajů minimalistické fotografie

Denně při listování na Instagramu nebo Facebooku procházíme hromadou grafických prvků. Fotografie, videa, texty… každý tvůrce se vás snaží zaujmout a donutit, abyste se aspoň na chvilku zastavili u jeho tvorby. Mozek ale potřebuje odpočinek a krásný minimalistický záběr je přesně to, po čem touží. Jak se naučit pořizovat takové snímky? Čtěte dál!

Nic navíc

Svět kolem nás se hemží detaily. Denně dostáváme o hodně více informací, než jsme schopní strávit, a většina z nich je vizuálních. Naše psychika na to reaguje takovým způsobem, že zbytečné informace prostě ignoruje. Což je v pořádku, dokud se nedostaneme k fotografování. Problém je v tom, že detaily v pozadí, kterých jsme si nevšimli během focení, přestanou být nenápadné, jakmile se objeví na finálním snímku, a začnou odtahovat pozornost od hlavního objektu. Samozřejmě jsou snímky s velkým množstvím detailů, kde každý z nich funguje a působí jako nezbytný kompoziční prvek. Není ale vůbec jednoduché takovou kompozici poskládat, chce to zkušenost a jistou praxi.

Co ale může zvednout vaše snímky na novou úroveň, je pokus zbavit se všeho, co v záběru nutně nepotřebujete.  Jednoduchým cvikem, který vás k tomu postupně přivede, je otázka, kterou si položíte pokaždé, než zmáčkněte spoušť: „Co tímto chci říct?“ Nebo ještě lépe: „Co mě na tom příběhu zaujalo?“ Odpovědi typu „záhonek“ nebo „ulice“ se nepočítají, protože jsou příliš neurčité. Brzo zjistíte, že vás na tom záhonku zajímá jedna jediná červená růže a jenom ona si zaslouží být v záběru. Takže prvním krokem k minimalistické fotografii bude ořez. Dalšími způsoby, jak se zbavit zbytečných objektů na fotce, je svícení a také výběr lokace (promyšlenost kompozice).

Fotografie vody s dlouhým expozičním časem vyžadují pevný stativ. Lehkost zaručuje úhlíkové vlákno, z něhož je vyrobený.

Samozřejmě záleží na tom, v jakém žánru fotíte. U krajin je to jednodušší – stačí vybrat správné počasí a všímat si stínů. Ve street fotografii počet detailů nejde řídit, můžete ale vybrat dobrou minimalistickou lokaci. Dobře se hodí pláně, stadiony, nebo večerní nádraží. Zkrátka místa, kde je dost prostoru, ale méně lidí. Během focení zátiší, když kompozici řídíte sami, nedávejte do ní více než 3 objekty. Ještě lépe – když si vystačíte pouze s jedním, ale dobře ho kompozičně zařadíte.

Při focení na lokacích s velkým provozem je náročné nezapojit do záběru až moc detailů. Zkuste využít kouzlo delšího expozičního času. Dejte fotoaparát na stativ, zaostřete na hlavní objekt (ten musí být statický) a foťte s expozičním časem od 1/20 do několika vteřin. Nejjednodušším příběhem v takovém stylu je focení nějakého architektonického detailu nebo sochy. Případně můžete mít opravdu dobré oko s bleskurychlou reakcí a povede se vám zachytit třeba líbající se pár vynikající svou nehybností v proudícím davu uprostřed metra.

Negativní prostor

Pojem negativního prostoru nepatří jen do fotografie. Pochází z umění a používá se v malířství, designu, architektuře i sochařství. Jak název napovídá, jedná se o opak pozitivního prostoru, tedy hlavního objektu. Negativní prostor je totiž to, co vaši hlavní postavu v záběru obklopuje. Jeho úkolem je zvýraznit daný objekt, nechat ho vyniknout. Prostor nemusí nutně zet prázdnotou, ale měl by být zcela rovnoměrný a neobsahovat nic, co ruší nebo odvádí pozornost od hlavního objektu.

Když si před focením aranžujete scénu, není problém si negativní prostor zařídit. Nejčastějším příkladem jsou jednobarevná pozadí v ateliéru. Jestliže jste ale venku, musíte si ho vychytat pomocí úhlu focení nebo světla.

            Obloha

Nejjednodušším způsobem, jak si zařídit v záběru negativní prostor, je zakomponovat do snímku oblohu. Pokud je rovnoměrná, potom nehraje roli, zda je jasno či zataženo. Za předpokladu, že fotíte kolem poledne, zkuste změnit úhel záběru a podívat se na objekt z mravenčí perspektivy. Najednou v záběru ubyde několik detailů a můžete se soustředit na konkrétní objekt. Když fotíte v podvečerních hodinách, využijte měnící se barvu oblohy a nechte v záběru nějakou siluetu: chodce, psa, cyklistu… klidně i nějaké zajímavé budovy v dálce.

            Nenasvícené pozadí

Další způsob, jak vytvořit v záběru negativní prostor, je nechat pozadí tmavé. Za slunečného dne využijte výrazného kontrastu. Zvolte úhel, při kterém bude hlavní postava (nebo její část) nasvícená a všechno ostatní zůstane ve stínu. To samé platí i u umělého svícení. Jestli fotíte v ateliéru, umístěte objekt natolik daleko od pozadí, aby se za něj nedostalo světlo. Nasměrovat světelný proud a proti zbytečnému rozptylování paprsků vám pomohou tzv. „voštiny“, které se prodávají jak na tvrdé, tak i na měkké ateliérové modifikátory.

            Přesvícené pozadí

Čisté bílé pozadí se často objevuje na zimních snímcích, kde je všude kolem sníh. Druhou příležitostí pořídit si minimalistickou fotografii se světlým negativním prostorem je mlhavé počasí. Hustá mlha rozdělí plány a postupně schová všechno, co je v pozadí. Chcete-li, aby byl hlavní objekt kontrastní, snažte se k němu maximálně přiblížit. Světlé pozadí potkáte, i když fotíte u moře, nebo většího jezera. Máte tak před sebou velkou prázdnou plochu plnou vody. Při focení ve městě vyhledávejte dobře nasvícené budovy, nebo vysoké ploty, které nejsou posprejované. Silueta před takovou zdí vždy vynikne.U minimalistických záběrů s převahou negativního prostoru nezapomeňte na režim měření expozice a případnou expo-korekci. Nejlépe se hodí bodové měření, a pokud vám výsledek přijde pořád mdlý, napravte ho pomocí ruční korekce expozice. V případě tmavého negativního prostoru stáhněte expozici o pár stupňů dolů, v případě světlého ji naopak zvedněte. 

Barvy: kontrastní nebo žádné

Minimalismus má rád barvy, avšak ne všechny najednou. Barva slouží jako tvůrčí prostředek, přitahuje pozornost a pomáhá snímku vyniknout. Ještě lepší je, když máte na snímku dvě kontrastní barvy. Dobře fungují kombinace teplých a studených barev: například červená – azurová, žlutá – azurová, žlutá – modrá. Do kombinace dvou můžete zapojit i kontrastní bílou nebo černou. Tímto se určitě neomezujte, existuje spousta dalších nádherných kombinací, na které přijdete během focení. Jen pozorně sledujte, aby vám do záběru nevnikly další barvy, ty už by byly navíc.

Jiný druh minimalistické fotografie se nezakládá na barvě, nýbrž na grafice. Takové snímky ani nepotřebují odbarvení, přirozená barva v nich buď není, nebo je příliš jemná na to, aby byla divákem vnímaná. Mohou to být příběhy zachycené v zimě, když je kolem sníh, mlhavé krajiny, nebo pobřežní scenérie zachycené na dlouhou expozici. Může také jít o jednoduchý stín na bílé zdi, nebo nějaký grafický prvek (třeba slánku/cukřenku/lžičku) na bílém stole. Zajímavě vypadá bílá na bílém. Představte si například bílé vejce na bílém pozadí. Fakticky jediným kontrastním prvkem, který má za úkol připoutat pozornost, je vržený stín od vejce. 

Nebarevný minimalismus vzniká i cestou odbarvení. Převod do černobílé můžete použít, máte-li v záběru až moc barev a nemůžete se jich z nějakých důvodů zbavit. Stává se to, když fotíte street nebo reportáž, a nemáte možnost změnit úhel focení, či se posunout jinam. Často se odbarvení využívá v portrétech: barva pleti může být rušivá, převod do černobílé ji zmírní.  

Část místo celku (nejenom) v portrétu

Minimalistický může být i portrét. Na rozdíl od obyčejného na rovnoměrném pozadí, minimalistický portrét není natolik o hlavní postavě, jako vlastně o něčem, co vás na ni zaujalo. Portréty v minimalistickém stylu jsou ve většině případů neúplné. Stačí pouhá část, to, na čem jste se zastavili. Zbytek můžete bez lítosti oříznout, nechat utopit ve tmě, nebo přesvítit. Může jít o polohu rukou, nevšední gesto, tvar lopatek zvýrazněný tvrdým bočním světlem, originální prsten na ruce, nebo malý copánek vyčnívající z hromady nespoutaných vlasů. Pro takový portrét rozhodně nechodí rodiny za fotografem do ateliéru, může ale příjemně doplnit focení. Má spíše experimentální charakter. Než přistoupíte k focení, proberte s člověkem, kterého budete fotit, všechny detaily, ať je si vědom, do čeho jde.

Zajímavý způsob tvoření minimalistického portrétu je rámování uvnitř záběru. Rám si můžete vytvořit prakticky z čehokoliv: například ze zrcadla, v němž se odráží pouze oko modelky, nebo pootevřených dveří, za kterými je vidět polovina těla. Odrazu nebo průhledu, do kterého se nevejde celý člověk, ale jen to nejpodstatnější, co byste rádi vypíchli.

Nejčastěji potkáte tyto portréty svícené ve stylu nízkého nebo vysokého klíče, ty budou primárně založeny na kontrastu. Nevylučuje se ale i barevný venkovní snímek, kde je modelka obklopená negativním prostorem ve tvaru oblohy nebo má za sebou rozsáhlou vodní nádrž.

Trik „část místo celku“ se dá používat nejenom v portrétní minimalistické fotografii, ale i v jiných žánrech. Vyfoťte například auto vyjíždějící ze záběru tak, aby vám na snímku zůstal jenom kufr. Využívejte odrazy ve výlohách po městě, experimentujte s úhly: zvedněte fotoaparát tak, aby se do záběru vešla jenom malá hlavička a zbytek vyplňte pozadím z čisté azurové oblohy. Nakonec natáhněte ruku a překryjte dlaní polovinu foceného objektu. Proč ne?

Čtěte také na našem blogu: Jak fotit architekturu – Detaily a nové pohledy

Rytmus

Rytmus jako kompoziční pravidlo má určitě místo v minimalistické fotografii. Rytmické rozložení objektů přidává snímkům na dynamice a tvoří napětí, jež je důležité pro zarytí fotografie do paměti diváků.

Sérii opakujících se objektů můžete najít, nebo vytvořit samostatně. U focení ve městě jsou to bezpochyby schody, sloupy, okna, balkony, oblouky v řadě za sebou… když se vám zdá, že nic rytmického v okolí není, podívejte se pod nohy, možná stojíte na dlažbě, která pokaždé utváří krásný rytmus. Najdete ho také kupříkladu ve stínech. Úžasný rytmický stín vytváří žaluzie. Uměle ho napodobíte v ateliéru pomocí gobo modifikátoru, nebo dokonce video, či laserového projektoru.

Zachytit samotný rytmus ale ještě nestačí k tomu, aby byl váš snímek opravdu zajímavý. Mělo by tam být něco, co rytmus naruší. Něco, co poslouží důrazem, a stává se tak jediným kompozičním centrem v záběru. V řadě stejných pastelek bude jedná zlomená, na jedné z řady několika pouličních lamp sedí pták. Strukturu dlažby krásně naruší pampeliška, která si při růstu našla cestu právě mezi dlažebními kostkami. Až takový záběr budete komponovat, nezapomeňte na kompozici a umístěte „vadu“ v jednom z bodů podle pravidla třetin.

Naš tip: Na minimalistickou fotografii architektury se dobře hodí širokoúhlé objektivy. Jelikož jde o pomalé focení, ani nemusí mít autofokus.

Počasí pro minimalistu

Pro venkovní minimalistickou fotografii přestává platit pravidlo nízkého slunce, které je v oblibě u krajinářských fotografů. Východ a západ slunce jsou půvabné v tom, že dodávají snímku hloubku, vrství ho na plány. Minimalistická fotografie bývá ráda plochá. Několik plánů je pro ni až moc velkou zátěží. Nejlepší počasí pro minimalistu je jasné, slunečné poledne. Čisté ploché světlo, které zvýrazní barvy a hluboké stíny, v nichž se schová všechno, co nepotřebujeme.

Další volbou pro minimalisty je zima, kdy je hodně sněhu. Vzniknou vám čisté, světlé fotografie s drobným kontrastním detailem. A pokud rádi fotíte u vody (moře, jezero) a nebojíte se dlouhých expozic, zkuste pochmurné oblačné dny, anebo večer po západu slunce, kdy ale není ještě úplná tma.