Viktor FikerVojta Hurych patří k předním českým svatebním fotografům. Samozřejmě nefotí jen svatby a dostane se kolikrát i k projektům, které jsou diametrálně odlišné. Měl čest fotografovat zákulisí vzniku několika filmů, přičemž do jeho mysli se vryl nesmazatelným způsobem film Milada, inspirovaný osudem a životem JUDr. Milady Horákové. Jak takové fotografování probíhalo se dozvíte z jeho fotografií v příspěvku.
Placový fotograf má většinou za úkol nafotit dva druhy fotek. Těmi prvními jsou tzv. fotosky (anglicky “stills”) – fotografie, kde není zachycen filmový štáb a které by měly navozovat atmosféru filmu. Zkrátka to, co vidí kameraman v kameře a divák ve výsledku na obrazovce. Slouží k propagaci filmu na internetu a v tištěných médiích. Druhým typem fotografií je zachycené zákulisí (anglicky “making of”). Cílem je nafotit početný štáb při mnohaměsíční soustředěné práci. Z těchto fotek veřejnost vidí jen pár, pro samotný štáb jsou ale často milou připomínkou společného úsilí a stráveného času.
Zažil jsem několik filmových a seriálových placů. Ten na natáčení filmu Milada byl ale v mnoha směrech výjimečný. Všichni jeli po celou dobu na 120 %. Hádám, že to bylo tématem, které si všichni vzali za své a chtěli svým dílem práce podpořit vyprávění příběhu, který nesmí upadnout v zapomnění. Naopak. Má být stále připomínán. Příběh ženy, která svůj boj a vlastní nejhlubší přesvědčení nezradila ani tváří tvář rozsudku smrti.
Milada Horáková vždy bojovala za pravdu a neváhala ji hájit i za cenu vlastní svobody a života. Nejprve se v odboji postavila německým okupantům, za což jí tehdejší režim hrozil trestem smrti. Dostala “jen” 8 let tvrdého žaláře. Konec jejího příběhu zná většina z nás. Před sedmdesáti lety se 27. června stala Milada Horáková a další údajní nepřátelé republiky oběťmi monstrprocesu, do které se zapojily statisíce zmanipulovaných lidí žádajících trest nejvyšší. Nakonec je všechny odsoudili a popravili. Neprávem.
Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Fujifilm X-PRO2.
Vojta Hurych se zaměřuje především na svatební fotografii, u které klade velký důraz na dokumentární styl a přirozenost. Šaty na strom kvůli fotce už dávno nevěší a prstýnky už také nefotí. To se raději vždy rozběhne tam, kde se lidé smějí, protože svatební fotografie by podle něj měla být spíš poutavě odvyprávěnou reportáží, nikoliv produktovým katalogem. Rád se také jako reportážní fotograf proběhne po filmovém place, kde je jeho úkolem zachytit herecké výkony i dění v zákulisí.
Je světovým ambasadorem kompaktního systému Fujifilm X. Získal 4 ocenění v soutěži Czech Press Photo v kategoriích Umění a Sport. Je pořadatelem dobročinné akce Festival svatebních fotografů, největšího setkání svatebních fotografů v ČR a spoluautorem online galerie Příběhy fotek. Prostřednictvím těchto projektů se na dobročinné účely vybralo přes 600 000 Kč. Vojta je také studentem 1. ročníku Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě.
Přidat komentář