Fotografické téma: Proč fotit černobíle?

Toto nebude článek o poučkách, návodech nebo doporučení jak, proč a s čím dělat černobílou fotografii. Bude to spíš obyčejná úvaha a jeden z mnoha článků na toto nekonečné fotografické téma. 

Mám rád barevnou fotku, nejvíc přirozenou, nepřebarvenou, nekýčovitou… Ale žádná jiná ve mně nikdy neprobudí tak silnou emoci, nevtáhne mě do děje a neposadí na zadek jako desicive moment (rozhodující moment) v ČB provedení. Takový, kde se soustředím jen na zachycený děj, emoci, bez rozptylování pozornosti barevnou scénou.

Černobílá fotka je pro mě jako hudba Johnyho Cashe – silná, jasná a přímočará.

Proč černobílá fotografie?

Je temná, ale zároveň plná života… Je o světle, stínech, bolesti i radosti každodenosti nacházející se v jednom z nás. Černobílá fotografie je jednoduchá a neopakovatelná.

Kamarád mi jednou povídal: „Chlape, svět je barvený“. Odpověď byla jednoduchá: “ Vždyť i černá a bílá jsou barvy“.

Právě ta barevná jednoduchost je tím nejúčinnějším prostředkem, který umožní lépe vyniknout ději, momentu a emoci, bez ohledu na žánr.

Portréty v černobílém podání mnohem více zaujmou rysy tváře nebo vrásky. Občas máte pocit, že přímo vidíte do duše člověka. U těch nejmenších dá černobílá kombinace vyniknout dětské přirozenosti, zvědavosti a nevinné upřímnosti.

Černá a bílá krajinu zjednoduší. Divák mnohem více vnímá hru světla a stínu. Nemusí se pozastavovat subjektivními dojmy, jestli autor fotky nepřehnal saturaci barev, jestli měl dobré světlo a dobře vyvážil bílou, jestli nemá fotka příliš mnoho podexponovaných nebo přeexponovaných částí. O mnoho lépe se navozuje dramatická či ponurá atmosféra.

Podobně a možná i výrazněji se dá se světlem, stínem a liniemi pracovat při černobílých fotkách architektury. 

V obou žánrech se můžeme fotce přidat na dynamičnosti, oživit ji, posunout ji přímo do fantasy roviny dlouhým časem expozice, v podobě rozmazané oblačnosti nebo vody.

Černobílá dodá fotce něco navíc

Černobílé podání umí dát úplně jinou atmosféru třeba kvalitní street   nebo reportážní fotografii. Ty se často fotí v horším světle, které jde ruku v ruce se zvýšeným šumem. V černobílém podání případný šum fotku nepokazí, často jej právě pomůže dodat kinofilmovou podobu, v poslední době velmi žádanou.

Kamarád měl pravdu. Svět je barevný a barevné fotografie jsou a vždy budou mnohem žádanější, ale černobílá fotografie dává možnost vidět svět a lidi okolo trochu jinak.

Navodí určitou iluzi, to podstatné zvýrazní, to nepodstatné částečně nebo úplně odfiltruje. Prohloubí emoce, zvýrazní kompozici, zdůrazní záměr autora. Fotku jako takovou zjednoduší, ale vždyť v jednoduchosti je přece krása.

Mrkněte na náš nový pořad „Spoušť“, který moderuje fotograf Michael Jurák

Autor: Ján Murín

„I cesta je cíl. A když ji lemují nafocené „decisive moments“, o to je to lepší :).
Mám rád černobílou fotku, cestopisy, životopisy, Johnnyho Casha. Najdete mě v prodejně Fotolab Banská Bystrica a někteří i na vaší svatbě :).“