Nikon D6: UŽIVATELSKÁ RECENZE

Recenze nového Nikon D6 se ujmul Jaromír Kadeřábek, který se detailně zaměřil na zhodnocení fungování a ovládání této novinky, která se snaží nabídnout fotografům co nejspolehlivější a nejbytelnější přístroj. O kolik se fotoaparát zlepšil oproti Nikon D5? Jak si stojí vůči konkurenci od Canonu? Odpovědi a další postřehy se dočtete v příspěvku.

Vývoj Nikonu D6 byl již oznámen v září 2019 a proto datum představení začátkem roku 2020 nebylo vůbec žádným překvapením. Ještě před oficiální premiérou vlivem různých pověstí a útržků z různých prohlášení, zejména o stabilizovaném čipu, nadpozemsky rychlém AF a větším rozlišením vyvolával plánovaný fotoaparát zasloužený humbuk a očekávaní toho, co revolučního nám Nikon ukáže.

Také představení konkurenční vlajkové lodi od Canonu vytvořil okolo D6 nebývale velký mrak, z kterého po oficiálním představení zapršelo bohužel jen lokálně. Zatímco čtyři roky starý model Nikon D5 vyvolal v době svého představení velký rozruch a většinou kladné reakce, tak naopak nový D6 byl přijat veřejností spíše se zklamáním, alespoň na diskusních fórech. D5 v době svého představení přišla s úplně novým čipem o 4 Mpx větším rozlišením s astronomickou hodnotou ISO, která v té době neměla konkurenci. Převratný systém automatického zaostřování, dotykové ovládaní, 4K video a buffer na úžasných 200 RAW, to vše bylo nové, svěží a podstatně lepší, než co nabízel předchůdce. Nyní jsme o čtyři roky dál a dle papírových specifikací novinka D6 nenabízí vyloženě žádnou revoluci, ale spíše evoluční vylepšení. Přiznám se, že i já sám jsem čekal, že v některých oblastech Nikon přitlačí na pilu. Na druhé straně ruku na srdce i po čtyřech letech je Nikon D5 stále úžasný fotoaparát a D6 posouvá tyto vlastnosti ještě o úroveň dále a bez debat jde o výkonnější pracovní nástroj. Podobný scénář se stal u konkurenční Sony v případě upgrade a 9 na model a 9 II. I zde je technologie téměř na doraz a vylepšovat dramaticky už vynikající není tak úplně jednoduché. Na druhou stranu Canon EOS-1DX MK III ovšem s nejvyšší cenou ukázal, jak i dobré jde celkem výrazně inovovat. V každém případě je dobojováno a my máme před sebou novou finální vlajkou loď, která přináší i tak řadu drobných a někde větších vylepšení. A my se nyní podíváme, co to bude znamenat v praxi. Protože jak je známo, papír snese vše a řada věcí nebude jen tak z papírových specifikací zřejmá.

Konstrukce, ovládaní a rychlost

Začněme tedy konstrukcí. Tělo samotné D6 až nápadně připomíná svého předchůdce D5, neboť ergonomicky jde o léty vyladěné dílo, není třeba něco dramaticky měnit. Za povšimnutí stojí i mírné prohloubení gripu, včetně toho vertikálního. Pouhým okem si toho patrně nevšimnete, ale po osahání je zřejmé, že se D6 drží hmatatelně lépe. Na levé straně si určitě povšimneme vylepšeného voliče režimů. Kromě toho zaujme i mírně vyšší kopule hledáčku, která na nyní nově vestavěný Wi-Fi modul a GPS. Rovněž konektor je nyní USB-C. Na pravé straně určitě nezůstane nepovšimnuta záslepka zámku, který slouží k uzamčení přístroje například při dálkovém ovládání fotoaparátu. Jinak jde o ten stejný bytelný magnéziový skelet, který snad přežije i výbuch. D6 je samozřejmě utěsněná proti prachu a stékající vodě. Novinkou je i duální slot na karty, nyní kromě XQD podporuje i nejnovější CFexpress. Tyto karty se vyznačují obrovskou rychlostí, a to jak v ukládání dat, tak při jejich kopírování do PC. Já měl k dispozici pouze XQD karty a paradoxně i přes použití těch nejrychlejších docházelo k rychlejšímu zaplnění bufferu, a to zejména ve formátu RAW. Doufám, že tento neduh opraví nějaký další FW. U CFexpress by měla být situace lepší. Teoreticky by 150 RAW mělo dostačovat, ale není to 200 jak u staršího modelu. A to nemluvím o tom, že konkurenční Canon má buffer na neuvěřitelných 1000 fotek. Při zapnutí zjistíme i diskrétnější modré podsvícení přídavných stavových displejů. U předchozího modelu bylo zelené. Podsvícené tlačítka samozřejmě zůstávají. Od doby, kdy s touto inovací Nikon přišel na D 4, to jen a jen chválím. Nově chválím také plně dotykové ovládání a možnost customizace většiny tlačítek, které si uživatelsky uzpůsobíte k obrazu svému. Také možnosti editace a filtrování snímků je uživatelsky mnohem bohatší. Nyní se podíváme, co je nového pod kapotou. Srdcem celého fotoaparátu je především nový procesor EXPEED6, který se stará o zpracování obrazu a hbitě reaguje na každou situaci. Tou největší inovací není snímač formátu FX s 20,8 miliony pixely, který je shodný, či velmi podobný předchozímu modelu, ale revoluční systém zaostřování. Ten má nyní speciální obvod pro možnosti sledování objektu. Nechybí vůbec poprvé u digitálních zrcadlovek možnost zaostření na oko, a to jak v režimu automatické volby zaostřovacích polí, tak ve 3D sledování objektu a funguje překvapivě dobře. Toto bylo dosud doménou bezzrcadlových fotoaparátů a tato funkce posouvá možnosti AF o notný kus dále. Další novinkou v oblasti ostření je možnost výběru vzorů a skupinových voleb podle konkrétní situace. Dále zde můžeme nastavit při fotografování s automatickou volbou polí výchozí zaostřovací pole. Možnosti jsou opravdu bohaté a není pochyb, že je zde zacíleno především na sportovní fotografy. Možná někoho překvapí, že je nově oproti D5 použito menšího počtu zaostřovacích bodů. V D6 105 oproti 153 v D5, ale nyní jsou všechny body křížové a pokrytí na snímači má 1,6x vyšší hustotu, než tomu bylo u předešlého modelu. Rovněž jsou všechny uživatelsky nastavitelné. U D5 jich šlo uživatelsky nastavit pouze 55. Praxe mi ovšem potvrdila, že ačkoliv jich lze nastavit jednou tolik, výběr je stejně hbitý jako u D5. Výsledkem je však mnohem přesnější nastavení. Automatické zaostřování začíná hodnotou jasu – 4,5 EV u středního zaostřovacího pole a – 4 EV u ostatních polí. To je zcela zásadní vylepšení už tak dobrého AF systému, který byl v D5. Ten měl – 4 EV u středního zaostřovacího pole a – 3 EV u polí ostatních. Není proto divu, že ostření je v praxi vysoce spolehlivé i za šera. Vylepšena byla i rychlost snímací frekvence o 2 sn. Na hodnotu 14 sn. za sec. Zde si dovolím praktickou poznámku. Už Nikon D5 vynikal velmi krátkým blackoutem při 12 sn. za sec., jenže Nikonu se podařilo nejen zvýšit snímkovou frekvenci, ale ještě zkrátit dobu výpadku. V praxi to znamená mnohem lepší pohled na fotografovanou scénu při sériovém snímání. Také můžeme pořizovat série snímků o rychlostí 10,5 fps v absolutně tichém režimu elektronické závěrky. Problém však je, že se v režimu živého náhledu Nikon D6 spoléhá na pomalý systém detekce kontrastu. V tomto ohledu jsou obě konkurenční firmy mnohem dále. K provedení těla nemám co vytknout a navýšení výkonu hlavně v oblasti automatického zaostřování je znát. Je to vyloženě pracovní nástroj s jedním z nejlepších AF za použití hledáčku. To je znát i z celkového návrhu, kdy pro největší spolehlivost a odolnost chybí už tradičně výklopný displej. Ten je stejného rozlišení jako u předchůdce – velmi jemný, i na přímém slunci dobře čitelný.

Obrazový výkon

Další neméně důležitým parametrem je obrazový výkon. Plnoformátový senzor s 20,8 Mpx je buď shodný nebo velmi podobný tomu co měl předchůdce. Stejné rozlišení včetně stejného rozsahu ISO 100-102400 rozšiřitelné na 50-3280000 dává tušit, že i obrazový výkon bude velmi podobný. A výsledky v praxi to i potvrzují. Za zmínku stojí lehké zvýšení dynamického rozsahu, které ani zde nedosahuje zdaleka toho co umí kupříkladu D 850, či D 780. Dále je zde aplikován jiný algoritmus na výstupní JPG, což je důležité pro profesionály, kteří odevzdávají snímky okamžitě po vyfocení bez úprav a retuší. Zvláště oblast ISO 6400 až 12800 působí viditelně bez šumu. Podobný průběh má i záznam do surového RAW, ovšem za cenu většího žehlení a tím i bohužel ztráty jemných detailů. Tedy celkově mám dojem, že redukce šumu v celém rozsahu působí agresivněji, než u D5. Pro někoho to bude výhoda, pro někoho nevýhoda. Zkrátka myslím, že technologicky už jde o tak výborné výsledky nízkého šumu z čipu obecně, že výrazný posun bude spíše na straně nového obrazového procesoru. Podobné výsledky a výsledného obrazového výstupu mi historicky připomínají rozdíly z D 4 vs D 4s. Podtrženo sečteno finální obrazový výkon D5 vs D6 bude spíš otázkou osobních preferencí. Osobně bych ale neřekl, že toto bude impuls k upgrade. Sám jsem zvědav na podrobné laboratorní měření. Fotky jsou zkrátka na vysoké úrovni, bez negativního dopadu použití vysokých citlivosti. V oblasti videa bych opisoval prakticky to samé. Opět jde o stejný výkon a možnosti jako měl předchůdce D5. Video 4K je dostatečně kvalitní, ale v této třídě je zřejmé, že jde vyloženě o fotografický pracovní nástroj. Zapálený milovník videa zajisté sáhne po jiných pro tuto funkci vhodnějších přístrojích. Kupříkladu Z6 má video mnohem lepší a výklopný displej také bude velkým přínosem.

Závěr

Pokud jste profesionální fotograf a potřebujete maximálně bytelný a spolehlivý fotoaparát, který není limitován slabým světlem a má dokonale rychlé reakce a vlastníte řadu firemních objektivů, tak už nic lepšího nehledejte, volba je jasná D6. Oproti předchozímu modelu je ten největší přínos mnohem lepší automatické ostření a mnohem rychlejší připojení a odesílání dat. Tyto vlastnosti docení především fotografové reportáží a sportu, neboť tam jsou klíčové. Pro ostatní uživatele upgrade z modelu D5 bude znamenat slabý krok kupředu. Z generačně starších top modelů značky pořízení D6 bude dávat mnohem větší smysl a přínos bude obrovský. Firma opět dokázala vytvořit působivou vlajkovou loď s fantastickým zaostřováním, ale je třeba si uvědomit neúprosný diktát trhu a konkurence nespí. Kdyby D6 vyšel dva roky zpět, zazněla by vítězná fanfára, ale v tuto dobu jsou nejbližší rivalové zcela objektivně na tom lépe. Nicméně tímto krokem dává Nikon jasně najevo, že i oblasti zaměřené na profesionály je stále ve hře a na předních pozicích. I když zlato a stříbro patří tentokrát jiným značkám.

Nikon D6 – ZOBRAZIT NA E-SHOPU

Recenzi pro vás připravil:
Jaromír Kadeřábek – wildlife fotograf