CEWE Fotolab
Minimalismus ve fotografii

Minimalismus ve fotografii

Nechte vyniknout ve svých fotografiích jen to nejdůležitější. Okolní svět kolem nás je kolikrát až chaoticky uspořádaný. Vložte do vašich kompozic jistý řád, oproštěný od rušivých prvků. Zaměřte se na jednodušší ztvárnění vašich představ. Zkuste si najít cestu k minimalistickému pojetí. Tématem vás provede Michael Jurák.

Úvod – když méně je více

Každý začínající fotograf to zažil, chce vyfotit zajímavý objekt, nechá se doslova strhnout a zapomene na všechno kolem. A je jedno jestli fotografuje krajinu, svoje dítě na hřišti, portrét nebo makro, sport nebo zajímavou architekturu. Vznikne něco, co znají řidiči závodních automobilů a říká se tomu tunelové vidění. Začínající fotograf se dívá středem hledáčku na svůj objekt a nevyhodnocuje okolí a okraje záběru. A právě to okolí vašeho objektu je tolik důležité pro celkové působení snímku. Nemluvě o tom, že tento typ pohledu do hledáčku vede nevyhnutně ke středové kompozici, která ve většině případů není ani zajímavá ani žádoucí. Jedno staré pravidlo říká, že fotografie je dobrá v ten moment, kdy už ze záběru nelze nic odebrat. Takže zjednodušujte, choďte blíž, uvažujte o tom, co ve vaší fotografii nemá být, co lze vynechat a skrýt. Když tuto, ze začátku možná trochu zdlouhavou techniku, nacvičíte, budete to příště dělat rychleji, automaticky a zvládnete to klidně i při reportáži.

Minimalismus ve fotografii

První krok – přemýšlet a dívat se do hledáčku

Jistě to zní velmi jednoduše, ale právě v této základní strategii má většina z nás velké rezervy. Chce to soustředit se na objekt, uvědomit si co nás zaujalo a to zdůraznit. Naopak to rušivé, co jen odvádí a tříští pozornost, musíme potlačit nebo ještě lépe úplně vynechat. Při pohledu do hledáčku, se nesoustředit jen na náš objekt, ale kontrolovat celou plochu zamýšleného snímku, zejména jeho okraje. Fotíme např. sportovní auto, opravdu chceme mít na fotce i popelnice za ním? Portrétujeme u dřevěného, starého plotu, opravdu chceme mít na snímku cedulku s nápisem Pozor zlý pes nebo plynovou přípojku? A co v krajině?

Minimalismus ve fotografii

Vzdálené komíny na horizontu, sloupy vysokého napětí nebo obrovský, barevný billboard u cesty, s reklamou na zaručeně nejvýhodnější pojištění. Jistě ne. A nikdy neobstojí ona klasická výmluva „ono to tam tak bylo“. Protože vy jste ten tvůrce, vy vybíráte při stisku spouště ten nejlepší okamžik, vy volíte ten dokonalý výřez z reality před sebou pomocí ohniska objektivu. Výběrem místa a otočením se do některé ze světových stran máte plnou moc rozhodnout o tom, co bude a nebude ve vašem záběru. Jakmile dovedete toto umění k dokonalosti, budou vaše fotografie čisté, jasné, jednoduché, srozumitelné a hlavně silné.

Minimalismus v krajině

Jako první se mi vždycky vybaví jednoduché, ale graficky silné černobílé krajiny Jiřího Zápalky. Jediný hlavní objekt, většinou jeden samostatně stojící strom, jediná linie, křivka horizontu a dvě velké klidné plochy, nebe a pole nebo louka před stromem. Dokonalé. Ze snímku vychází silný pocit nekonečné krásy přírody, síly života, ale také samoty a ticha. V jeho kompozicích je harmonie a pokora. Toulám se po Valašsku mnoho let a hledám právě taková místa. Ujdete několik kilometrů, uděláte 3-4 fotky, pod stromem sníte svačinu a domů se vrátíte plný té krásy.

Čtěte také na blogu: Jak vybrat objektiv pro focení krajiny

Minimalismus ve fotografii

Toto je ta cesta. Jeden výrazný, hlavní objekt, kolem dostatek prostoru, aby, jak se říká, mohl dýchat, k tomu silná a přesná kompozice. Hotovo. Vhodným nástrojem je teleobjektiv, malá hloubka ostrosti, pro krajina jinak dost netypická, perfektně funguje vzdušná perspektiva. Po barevné snímky doporučuji využít to nejlepší světlo dne (ranní a večerní zlatá hodinka). Vynikající pomocník je mlha, pomůže rozdělit jednotlivé plány, podpoří dojem prostoru, zjemní vzdálené objekty a skryje nevhodné pozadí. Pokud použiji širokoúhlý objektiv (a že ho mám moc rád), vždy to bude světelné, pevné sklo (Nikkor 20mm f/1,8G) a to na cloně f2, aby vynikl vizuální kontrast mezi širokým záběrem a malou hloubkou ostrosti.

Minimalismus ve fotografii

Minimalismus v portrétu, reportáži a aktu

U portrétu je základem práce s volným prostorem a černobílé provedení. Použijeme větší odstup a celou figuru. Oproti klasickému portrétu zabírá objekt jen menší část obrazu a je třeba pozorně pracovat s jeho umístěním v ploše. Často volíme netradiční kompozice, jako je výrazné umístění ke krajům záběru, mimo obvyklý zlatý řez. Pohled modelu ven z obrazu umí úspěšně navodit pocit samoty a odcizení. Nebo zvolíme neodbytný pohled přímo do objektivu, což působí velmi osobně a zvyšuje naléhavost obrazové informace. Takové portréty jsou velmi emotivní. Nutí nás prohlížet si snímek stále znovu a hledat další skryté významy.

Čtěte také na blogu: Fotografujeme portréty

V reportáži se pracuje se vzdáleností a prostorem tak, že se fotograf snaží být co nejblíže hlavnímu objektu, často se pomocí širokoúhlého objektivu odděluje popředí a pozadí. Pokud s objektivem o ohnisku například 24 mm (na FF) fotografujeme z krátké vzdálenosti, dobře se daří vypíchnout hlavní aktéry o oddělit je od pozadí. Které tam ale díky úhlu záběru je a pomáhá definovat prostředí a situaci. Nejlépe funguje černobílá fotka a výborným prvkem je protisvětlo, tak jak to známe například z vynikajících prací Antonína Kratochvíla. V aktu je minimalismus cesta od celých figur směrem k detailům. Hledáme ladné linie, výrazné křivky, tvary a jemné struktury. Nástrojem je krátký teleobjektiv a prostředkem je precizní práce se světlem, typicky umělým (zábleskovým nebo stálým), kdy nasvícené linie vystupují z tmavého pozadí snímku. Pracuje se s tajemnem, náznakem, příslibem a představivostí více než s popisným zobrazením.

Minimalismus v makru, produktové fotce a zátiší

V makrofotografii je králem tohoto přístupu charakteristický detail. Jeden pestík lilie, jeden trn růže, jeden drobný květ, klásek traviny nebo lístek. Ideální je, pokud se takový detail podaří izolovat od ostatních struktur. Cestou je práce s malou hloubkou ostrosti a pečlivá volba místa snímání, dále směr a úhel záběru.

Čtěte také na blogu: Makro – aneb jak zachytit detaily

Minimalismus ve fotografii

V makrofotografii hraje důležitou roli i barevná informace, a právě v tomto žánru bych určitě nefotografoval černobíle. Při produktové fotce a zátiší je cestou jednoduché, ale světelně výrazné řešení bez zbytečných rekvizit. I tady doporučuji využít barvy, jako důležitou součást obrazového sdělení. Zejména při fotografování jídla je důležité si uvědomit, že méně je opravdu více. Je dobré výrazně omezit množství nádobí, různých kuchyňských potřeb, příborů a podobně. Většinou jen odvádí pozornost od hlavního objektu. S menším množstvím prvků se také lépe pracuje a tvorba kompozic je jednodušší.

Náš tip – černobílá fotografie

Transformace barevné reality do černobílého zobrazení, do odstínů šedi, je výborným způsobem zjednodušení fotografií. Ne náhodou, je spousta ikonických snímků (nemyslím jen ty historické) je černobílých. Barva má tendenci se chovat doslova drze a strhávat na sebe veškerou pozornost. Když budete portrétovat muže v červeném svetru, tak je téměř jisté, že přes veškerou snahu bude výsledkem fotka s pracovním názvem „kluk v červeném svetru“. Když stejný snímek zpracujete černobíle, je pravděpodobné, že objevíte výraz v jeho tváři a vyjde vám fotografie s názvem „odhodlaný mladý muž s vizí“. V portrétu černobílá fotka pomůže zobrazit emoce, v aktu podtrhne linie a tvary. V krajině a architektuře se zdůrazní mimo linií a tvarů také struktury.

Minimalismus ve fotografii

Černobílá fotka vždy podtrhne světelnou atmosféru a zintenzivní celkovou náladu snímku. Pokud k černobílé škále přidáte ještě Low Key a High Key, což jsou fotografické techniky pracující výrazně s tonalitou snímku, bude výsledek perfektní. Ať už jde o sociální dokument, válečné reportáže nebo portréty a akty, ty černobílé mám doslova vypálené v mozku a nesu si je všude sebou, jako nesmazatelný zápis do fotografické kroniky mého života.

Čtěte také na blogu: Černobílá nebo barevná fotografie?

Minimalismus ve fotografii

Závěrečná mantra – světlo a kompozice

Fotografie by o tom měla být vždy, ale ruku na srdce, kolikrát jsme si, a rádi, pomohli jinými prostředky. Typické prvoplánové řešení je divoká barevnost, exotika nebo citová vazba. Napadlo vás, proč se všem líbily vaše fotky od moře (na soc. sítích dostaly spoustu „likes“ – mimochodem Slováci už mají pro tento palec nahoru vlastní výraz „páčik“)? Protože je to exotika a citová vazba najednou. Moře a palmy nám evokují nejen daleké kraje, ale i naši vlastní vytouženou dovolenou, pohodu, teplo, klid, vůně a odpočinek. A v této složité době i touhu po konci všech restrikcí, zákazů a omezení. Ale podívejme se i na jiný příklad. Víte proč vám fotky vždycky pochválí babička? No, protože je na nich její vnouček, ten šikovný klučina (pro vnučky to platí rovněž), podívejme, jak vyrostl a směje se šibal jeden atd. Tady se netřeba o kompozici příliš snažit, bude to prostě fungovat vždy. Stejně účinné jsou fotky tropických motýlů, rozkvetlých květin, ovocných trhů, závodních aut i masek a kostýmů na karnevalech kdekoli na světě. Zkuste ale udělat záběr solitérního stromu na horské louce nebo jedné zakotvené loďky na hladině jezera. Bez ohledu na to, jestli zvolíte černobílou nebo barevnou variantu, tady bude rozhodovat světlo (množství, směr a barva = denní doba) a kompozice (umístění hlavního objektu v obraze, poloha horizontu, pozadí, popředí atd.). Někde tady se mění fotografie z pouhého zachycení (okopírování) stavu, v subjektivní, emotivní výpověď fotografa. Dobré světlo přeji!!


Michael Jurák

Článek s fotografiemi pro vás připravil MICHAEL JURÁK (produktový specialista a expert na fototechniku)

Kromě milovaného fotografování mám rád přírodu, hory, lesy, rybaření. Přes léto jezdím nejraději na horském kole a v zimě na snowboardu, rád se i projedu na motorce. Focení není pro mě jen koníček, ale dá se říci posedlost.

Přidat komentář