Magie plamenů: Jak se fotí oheň

Význam ohně pro člověka je obrovský už od pradávna. Je zdrojem tepla, vaří se na něm, slouží k úpravě kovů, výrobě skla apod. Zároveň v sobě tento živel nese i nebezpečí! Má nesmírně ničivou sílu a není divu, že se u lidí pojí s peklem, vášní a mocnou, nekontrolovanou energií. Fotografie ozdobené plameny nabývají tohoto kontextu a působí silně, a to je důvod, proč vyzkoušet focení s ohněm. Jaké jsou druhy ohnivého focení? Jak si poradit s bezpečností a nakonec jak správně zvolit a nastavit techniku? O všem se dozvíte v tomto článku. No a bonusem bude ten fakt, že focení ohně vypadá skvěle ve videích, takže nezapomínejte během focení i natáčet a poté z toho sestříhat chytlavé reelsy.

Oheň a krátké expozice

Plameny mají nádhernou strukturu plazmatu. Vidíme ji očima, ale ne vždy se nám podaří ji zachytit tak, aby byla na snímku působivá. Řešením může být krátký expoziční čas. Oheň je sám o sobě prudký, pohyblivý a docela nepředvídatelný živel. Proto fotíte-li plivání ohně nebo jiný výbuch, pro zviditelnění textury počítejte s opravdu krátkým expozičním časem, až do 1/8000 sekundy. Fotoaparát rozhodně nastavte předem, protože s největší pravděpodobností budete fotit ve tmě či v pološeru, a to nejsou dobré podmínky pro rychlou práci autofokusu. Zaostřete na objekt ještě před tím, než oheň zažehne, a vypněte automatické ostření. Pro jistotu nechte větší hloubku ostrosti, stačí například f/8. Oheň je hodně výkonný zdroj světla, takže nemusíte mít strach, že se na snímku neprokreslí. Nejlépe, když tuto scénu fotíte v režimu ultrarychlého sériového snímání. Z 15 záběrů, které pořídíte, si jednoduše vyberete ten nejpůsobivější.

Jak vzniká výbuch

Velké ohnivé výbuchy vznikají kontaktem ohně a hořlavé látky rozprášené ve vzduchu. Plivání ohně se zakládá na tom, že kejklíř má v ruce pochodeň a nad ni vyplivne dávku hořlaviny takovým způsobem, aby se co nejjemněji rozprášila. Oheň se chytne a najednou máme ohnivý výbuch. Je dobré počítat s tím, že výbuch může být opravdu velký, proto nechte v záběru dostatek místa.

Pokud ovšem nefotíme fire show, ale třeba produktovou reklamu, můžeme takový výbuch vytvořit sami v ateliéru. Princip je stejný. Za objekt schovejte zapálenou svíčku. Jako hořlavá látka může posloužit lampový olej (nezapáchá tak moc, jako nafta), deodorant nebo odlakovač na nehty nalitý do lahvičky s rozprašovačem. Fotoaparát umístěte na stativ, zaostřete, vypněte automatické ostření, vezměte do ruky dálkovou spoušť, rozprašte nad svíčkou palivo a foťte.

Svícení scény s výbuchem

Oheň je skvělý, výkonný světelný zdroj a ve většině případů zcela postačí na nasvícení celé scény. Co když ale chceme obohatit vzhled scény, vyvážit oranžovou barvu plamenů a přidat například bílý nebo modrý světelný zdroj? Možností není tak moc. Musíte bohužel vyloučit nejvýkonnější zdroj po ohni – záblesk. Expozice nad 1/250 jsou příliš krátké na to, aby se záblesk stihl zaznamenat. Trvalé světelné zdroje, kupříkladu LED a RGB světla, nejsou natolik výkonné, aby se stihly naexponovat během 1/4000 vteřiny. Poslední možností jsou taktické baterky s výkonem až 2 000 lumenů. Tento výkon bude stačit i na ultrakrátkou expozici, jen nezapomínejte na to, že jde o bodový zdroj s tvrdým světlem, a nesviťte na scénu zepředu. Druhou možností je fotit za přirozeného světla. Ideálně se hodí pochmurný den bez sluníčka. Detaily nenasvícené ohněm, se prokreslí a barvu pak vyvážíte při vyvolání.

Veškerá manipulace s ohněm je bezpečnější při focení venku. Musíte-li zůstat doma nebo v ateliéru, snažte se být velice opatrní. Ujistěte se, že v okruhu jednoho metru od scény nemáte nic, co by mohlo jednoduše vzplanout (závěsy, látkové světelné modifikátory, papírová nebo plastová pozadí). Než začnete fotit, přichystejte kýbl s vodou a mějte po ruce mokrý ručník. Zvítězíte, pokud nakonec ani jedno z toho nebudete potřebovat.

Oheň a dlouhé expozice

Oheň všech typů se dá používat jako nástroj k malování světlem. Během dlouhé expozice se na snímač zaznamená celá cesta, kterou hořící objekt prodělal, tím pádem můžete pomocí ohně nakreslit cokoliv chcete a zároveň nasvítit teplým světlem hlavní objekt. Pojďme se podívat, jak se to dělá a jaké druhy ohně máte k dispozici.

Standardně se při focení s dlouhým expozičním časem používá stativ. Na focení venku (s ohněm nebudete ve většině případů fotit doma) ho ale potřebujete dost stabilní. Další samozřejmostí je foťák s možností manuálního nastavení expozice. K tomu doporučujeme dálkovou spoušť. Nemáte-li asistenta, který by kontroloval fotoaparát a mačkal tlačítko, musíte to dělat sami. A s tím, že na rozdíl od obyčejných světel, které se zapínají a vypínají, oheň se nedá jen tak zhasnout, zbývá tedy vlastní regulace spouště.

Při práci s dlouhou expozicí se snažte volit co nejmenší ISO, 100 nebo 80. Fotíme totiž ve tmě a za takových podmínek jsme zvyklí na vysokou hodnotu ISO. Několikavteřinové expozice jsou ale pro kvalitu snímku stejně nebezpečné jako vysoké ISO. Čím déle snímač pracuje, tím více se ohřívá. Výsledkem je značná úroveň šumu, jež se projeví, pokud se budete snažit vytáhnout detaily ze stínů. A bude ještě větší než při focení s vysokou citlivostí.

Velikost clony je v našem případě to, čím budeme regulovat expoziční čas. Oheň je výkonný zdroj světla, proto čím větší máte zdroj ohně, tím užší by měla být clona. Její nevhodnější hodnota se při tomto focení pohybuje v rozmezí f/8-f/16.

Délka expozičního času záleží na tom, kolik toho chcete stihnout nakreslit. Když pracujete s ohnivou tyčí, stačí 5-7 sekund, než s ní zatočíte nebo proběhnete v záběru. V případě ocelové vlny to bude chtít o něco delší expoziční čas.

Před focením označte místo, na kterém bude hlavní objekt, předem na něj zaostřete a vypněte automatické ostření. Necháte-li ho zapnuté, fotoaparát se bude snažit ostřit ve tmě. To může značně zpomalit práci a případně vůbec nezmáčknete spoušť.

Roztočte to!

Určitě jste viděli fotografie s ohnivým kruhem, z něhož na všechny strany letí dlouhé jiskry. Není to svařování ani motorová pila, ale ocelová vlna, což je hořlavý prostředek na broušení. Prodává se v rolích a je sestavena ze spousty tenkých kovových vláken. Vyrábí se v různých tloušťkách na hrubší a jemnější broušení. Pro naše účely se bude hodit ta nejjemnější, nulová. Další pomůcky, které budeme potřebovat, jsou kovová kuchyňská metlička a šňůra, kterou budeme držet v ruce. Délku provazu zvolíme podle toho, jak velké chceme mít kolečko. Zde opět platí úměra, čím delší je šňůra, tím větší bude kolečko.

Utrhněte kousek ocelové vlny, dejte ho do metličky (nesnažte se tam nacpat všechno, co se vejde, nechte vlnu trochu volnější, ať tam zbyde místo pro vzduch!), přivažte metličku k provazu – a nástroj na malování ohněm máte hotový. Poté stačí zapálit, roztočit a můžeme fotografovat.

Ocelová vlna je méně výkonný nástroj než samotný oheň, nicméně při focení jisker potřebujeme vždy delší expoziční čas. Zaznamená se tak více jisker a obrázek bude bohatší. Poměrně záleží i na velikosti metličky. Do větší se vejde více materiálu, což prodlouží délku hoření. V takovém případě můžete s jednou várkou vlny stihnout více kratších expozic, nebo jednu dlouhou. Menší metlička stačí akorát na jednu expozici. V průměru délka expozice kolísá mezi 8 a 30 sekundami. Pokud víte, že budete točit dlouho a máte na to více materiálu, zatáhněte clonu, abyste záběr nepřesvítili.

Pozor na častou začátečnickou chybu. Chvíle mezi tím, kdy vlna přestane jiskřit, a úplným zhasnutím. Pamatujte si, že zbytek, který vám zůstane v metličce, pořád svítí! Pokud s ní přestanete točit a vydáte se směrem k fotoaparátu, může zanechat nechtěnou stopu. Proto doporučujeme ukončit expozici ještě před tím, než s metličkou přestanete pracovat. Druhá varianta (jestli nemáte dálkovou spoušť) – chytnout metličku do ruky, otočit se zády k fotoaparátu, umístit ji před sebe a počkat dokud úplně nezhasne.

I přes to, že ocelová vlna vypadá vcelku bezpečně, je to pořád oheň. Což znamená, že při práci musíte dbát na bezpečnost. Nejvhodnější oblečení je černá bavlněná mikina s kapucí. V syntetice sice neshoříte, ale můžete ji propálít. Kapuce se postará o to, aby se vám jiskra nedostala do vlasů. Černá barva poslouží jako maskování, abyste později neměli tolik práce s vyretušováním vlastní postavy. Je logické, že nebudete točit s ocelovou vlnou u sebe doma, či v jakékoli jiné obydlené místnosti. Na to se skvěle hodí prázdné opuštěné prostory, ve kterých nemá co shořet, betonové konstrukce (ideálně s přístupem k vodě), nábřeží, mosty, prázdná parkoviště. Chcete-li vyrazit s ocelovou vlnou do přírody, ujistěte se, že budete fotit za vlhka. Kupříkladu v zimě na sněhu, po dešti v mokré trávě, nebo u řeky, kde je po večerech hustá mlha. Je to záruka, že ohnivé jiskry nezpůsobí požár a nepodpálíte celou louku.

Ohnivé „vlasy“

Tuto techniku jsem okoukala od tanečníků při ohnivých show, kteří ohromují publikum nádherným jiskřením. A ne, nepoužívají na to ocelovou vlnu. Jiskry, které rozhazují, jsou kratší a na to, aby se sypaly, není potřeba je roztáčet. Používají uhlí vyrobené svépomocí v sudu. Pro naše účely stačí pořídit si balení uhlíků do vodní dýmky.

Uhlíky se nasypou do speciálního kovového koše, který se následně přiváže za kovový provázek/řetěz, nebo se nasadí na tyč, uhlí se zapálí a při pohybu se budou otírat o klec a budou se z nich sypat jiskry. Vypadá to zajímavě nejen na videu, ale i na snímcích. Zejména pokud při focení fouká vítr a odnáší jiskry jedním směrem. Profesionální kovové koše se prodávají ve speciálních obchodech pro žonglování, jsou ale poměrně drahé, proto můžete zkusit takovou klec vyrobit sami. Stačí sehnat kovové chovatelské pletivo s průměrem otvoru 0,8 cm a měkký drátek, kterým pak sešijete díly k sobě. Může to být válec, rovnoběžnostěn nebo krychle, na tvaru vskutku nezáleží. Výška stačí 15 centimetrů. Důležité je, aby klec měla víko. Uzavíratelný otvor, přes něhož dovnitř vložíte pár uhlíků a zamknete je uvnitř. Na to můžete tuto rozpálenou klícku přimotat drátem k tyči, anebo za použití kevlarových rukavic držet přímo v ruce.

Focení s jiskřícím uhlím se moc neliší od toho s ocelovou vlnou. Vzhledem k menšímu výkonu se bude hodit clona kolem f/5,6. Potřeba jsou i dlouhé expozice, občas dosahující až jedné minuty. Uhlí hoří mnohem déle než ocelová vlna. S várkou ze tří uhlíků můžete fotit několik minut v kuse a udělat více expozic. Máte-li v záběru člověka, pravděpodobně se rozmaže i přes to, že se bude snažit stát jako socha. Nejjednodušším způsobem, jak zmrazit hlavní postavu, je v tomto případě použit jeden nebo několik blesků.

Jeden nepatrný detail, který stojí za zmínku. Uhlí poskytuje teplejší barvy než ocelová vlna a jiskry vypadají skoro červeně. Chcete-li teplé světlo zmírnit, přepněte vyvážení bílé na režim žárovky a nezapomeňte nasadit žluté filtry na blesky, aby vaše modelka neměla modrou pleť.

Hořící tyč

Jedná se o nástroj pro skutečně odvážné pyromany. Je to velký otevřený oheň, který plápolá a pálí, jenže vy ho držíte v ruce a můžete s ním kreslit: točit, obíhat objekt, malovat ohnivý plot… Je to asi nejvýkonnější zdroj ze všech, které tady rozebíráme, a proto počítejte s tím, že dodatečné zdroje, kterými budete nasvěcovat scénu, musí mít dobrý výkon, jinak nebudou vidět.

Základem ohnivé týče by měl být kov, nejlépe hliník, protože je lehký. Duté hliníkové tyče se dají pořídit v obchodech pro fireshow či v hobbymarketech. Ideální délka je 75–150 centimetrů. Další nezbytnou složkou je kevlar. Jde o vysoce žáru odolnou látku, běžně používanou ve výrobě taktických a ochranných oděvů. V našem případě poslouží na omotání týče. Kevlar nasaje hořlavou tekutinu (petrolej nebo lampový olej) a vydrží bez poškození celou dobu hoření, pak je hned připravený k další akci. Na rozdíl od ostatních materiálů, kterými se dá tyč omotat, mimo jiné papír nebo přírodní textil, je kevlar čistší, odolnější a hlavně bezpečnější vůči modelce a okolí. Nerozpadá se a nelétají z něj hořící kousky do všech stran. Pokud si pořídíte kevlarový pás, omotejte s ním tyč a prošijte hrany kevlarovou nití.  Kevlarová hadice se dá na tyč jednoduše natáhnout, jen ji nezapomeňte pořádně upevnit na krajích.

Nastavení fotoaparátu při práci s ohnivou tyčí se liší pouze v tom, že se jedná o nejvýkonnější zdroj ohně, proto by měla být clona poměrně úzká: od f/11 do f/16. Vyvážení bílé je v tomto případě nejlepší v režimu „žárovka“, ať nemáte snímek až moc červený, ale nezapomeňte u toho nasadit teplý filtr na záblesk, kterým budete dosvěcovat modelku. A samozřejmě, jestli je vaším objektem člověk, dbejte na to, aby po celou dobu expozice zůstával v záběru bez pohybu. I když ho znehybníte bleskem, světlo z ohně se od něj také bude odrážet, a to po celou dobu expozice.

Abyste si při práci s ohnivou tyčí nespálili ruce, doporučujeme používat kevlarové rukavice. Jen dávejte pozor, aby se na ně nedostala hořlavá tekutina.

Ohňostroje

Prskavky, fontány, pochodně a další pyrotechnika, která se dá držet v ruce a vyvolává v nás sváteční atmosféru, se může použít i pro malování světlem. Nechává po sobě zajímavou „chlupatou“ stopu a dobře se s ní kreslí. Pyrotechnika má už v sobě látku, která z ní doslova vyhazuje plameny, proto abyste dosáhli viditelného efektu, nemusíte s ní nijak točit nebo mávat. Na směru pohybu záleží jen to, co ve výsledku chcete nakreslit.

Než si půjdete pyrotechniku nakoupit, je dobré si předem nastudovat, jaký má výkon a k jaké kategorii patří. Pro naše účely jsou nejvíce vhodné kategorie F1 až F3 a P1. Především proto, že prostředek potřebujeme držet v ruce a manipulovat s ním, což vyšší kategorie nedovolí. I práce s obyčejnou prskavkou představuje nebezpečí: jiskry dopadnou na podlahu nebo nábytek a jednoduše je propálí. Požár z toho pravděpodobně nebude, ale jak pak vysvětlíte rodině hluboké černé tečky na dřevu? Proto raději běžte ven. S prskavkou nebo jednoduchou dortovou fontánou se dá pracovat v ulicích nebo veřejném parku (když zrovna není srpnové sucho), s něčím větším už budou platit pravidla, která jsme zmiňovali výše. Dokonce v případě, že vás někdo uvidí mávat s pochodní v parku, může zavolat policii a dostanete se do problému.

Výkon pyrotechnických výrobků

Jak už bylo několikrát řečeno, na výkonu zdroje záleží, jakou nastavíte clonu. Čím je menší, tím bude clona širší. Nesmíte ale zapomenout i na celkovou scénu: málo výkonné zdroje se budou dobře hodit na fotografie zblízka, fotíte-li krajinu širokoúhlým objektivem, radši sáhněte po něčem výkonnějším. Obyčejná (ani velká) prskavka tam nebude vidět.

Gradace výkonu pyrotechniky, kterou můžeme použít k focení, vypadá takto:

Prskavky (nejméně výkonné)
Dortové fontány
Stolní fontány
Vulkánové fontány
Fotbalové pochodně
Signální světlice (maximálně výkonné)

Co nakreslit

Na to, jak je pyrotechnika působivá, když se na ní díváme, je překvapivě náročná při focení. Snímač zachycuje celou světelnou stopu, a pokud nemáte dost pevnou ruku nebo zkušenost s kreslením ve vzduchu, výsledky budou průměrné. I obyčejná rovná linie se pravděpodobně nepovede. Proto doporučujeme volit co nejjednodušší tvary: kruh, trojúhelník, vlnitou linii. Anebo něco lehce rozpoznatelného, například písmena nebo čísla.

I když fotíte s těmi nejvýkonnějšími kousky, nespoléhejte na to, že vám objekt dobře nasvítí. Zkuste před obličej modela umístit další světelný zdroj s výkonem úměrným k vaší pyrotechnice a nejlépe s odlišnou barvou. Takto nejen zajistíte osvětlení popředí, ale i obohatíte snímek další barvou.