Caroline Dostál KotrlováVíte, jak se říká, že pes je nejlepší přítel člověka? Když jde ale o focení psů, může to být občas náročnější. Někdo by si mohl říct, že stačí stisknout spoušť a voilà, máte dokonalý portrét čtyřnohého kamaráda. Bohužel, realita je často o poznání rozplizlejší. Ale nezoufejte! Přicházíme s (doslova) objektivním řešením. Oslovili jsme Anetu Jungerovou, skvělou odbornici v této oblasti, a ta se s námi podělila o cenné rady, jak vyfotit psa venku i v ateliéru. A kdo ví, možná vás to chytne natolik, že se stanete profi fotografem psů.
Příprava
Pes by neměl přijít na focení úplně překrmený. Ztratil by zájem o pamlsky a už by nebyl tak motivovaný, jak potřebujeme. Při focení venku je kromě pamlsků velkým pomocníkem i oblíbená hračka. Většinou ani není potřeba majiteli říkat, jak má psa ustrojit, protože si čtyřnohého parťáka nachystá sám podle svých přání a bývá připraven. V horkých letních dnech určitě vezměte pro pejska vodu a klasické vybavení, které si s sebou člověk bere na delší procházku. Pamlsky, oblíbenou hračku a vodu. To je nejhlavnější. Pokud budete fotit více modelů zároveň, požádejte o pomoc či asistenci, aby na každého psa byl ideálně jeden člověk a mohl při focení pomáhat.
Před focením v ateliéru je důležité psa pořádně vyvenčit. Klasická procházka je velice důležitá, ale nesmíte psa příliš neunavit. Teorie vyčerpat psa, aby spolupracoval je mýtus. Stejně jako my i psi mají kapacitu jak psychickou, tak i fyzickou a v případě, že bude pes bez energie, může to být spíš na škodu. Samozřejmě se vše odvíjí od povahy zvířete. Majitel aktivnějšího psa by měl myslet na focení už pár dní dopředu, aby nám potom zvířátko nezbouralo scénu v ateliéru díky své nashromážděné energii.
Pro pejska může být focení ze začátku stresující a občas se stane, že neudrží potřebu. Je dobré tomu předejít správnou výchovou a pořádným vyvenčením před focením.
Nezapomeňte se před prvním focením řádně připravit. Kromě fototechniky si nezapomeňte vzít pořádné oblečení a obuv. Při focení se psy venku se člověk často ušpiní nebo dokonce namočí.
Co do kufru?
Do ateliéru je vhodný pevný, krátký objektiv. Aneta fotí na 35mm ohnisko a raději vybírá lehčí objektivy, protože v ateliéru musíte jednou rukou manipulovat s pamlsky a hračkami a tou druhou obsluhovat fotoaparát. Těžší objektivy se po delším focení pronesou. Jiné to je, když máte domluvené precizně vycvičené psí modely. To potom jejich majitel odvede upoutávací práce za vás a vy se můžete plně soustředit na focení oběma rukama, takže se nemusíte ohlížet na váhu objektivu. Zvolené ohnisko limituje jen velikost ateliéru a vnitřních prostor, dovnitř jsou lepší kratší skla.
V ateliéru nejsou na fotoaparát kladeny extra vysoké nároky, ale rozhodně nešetřete na světlech. Pokud chcete fotit pohyb, jsou vhodná HSS světla nebo alespoň světla s vysokorychlostním režimem a freeze módem. Zvířata se neustále pohybují a pro zachycení těch nejlepších momentů je důležité, aby světla stíhala nepřetržitě blýskat a nic vám neuniklo.
Venku se bude hodit teleobjektiv s rychlým ostřením a fotoaparát vhodný na sport. Samozřejmě záleží na tom, co budete fotit. Na psí portrét či psa bez pohybu stačí méně náročná technika. Každopádně hafani jsou rychlá zvířata a platí zde: čím rychlejší, tím lepší. Aneta venku fotí na bezzrcadlovku Canon R6 s teleobjektivem Canon RF 70–200mm f/2.8. Oblíbený jé taktéž objektiv 300 mm f/2,8, ten je sice finančně někde jinde, ale obraz má perfektní. Rychlý fotoaparát a objektiv je potřeba doplnit také kvalitní paměťovou kartou, která stihne bezodkladně zapisovat vaše snímky i v sekvenčním snímání.
Rychlá karta a nabitá baterie jsou samozřejmostí. Podívejte se na naši nabídku vysokorychlostních karet Sandisk
Spolupráce se psem
Při focení v ateliéru se vše odvíjí od povahy psa. Většinou se psem, kvůli menšímu prostoru, pracuje fotograf a ne majitel. Vzdálenost modela od foťáku je poměrně krátká na to, aby fotograf dokázal jednou rukou ovládat fotoaparát a druhou motivovat psa pamlsky. Práci psa při focení je vhodné podpořit pozitivním chováním, takže žádné tlaky, žádné tresty, naopak jen pochvala. Odměňováním pamlskem rozhodně nešetřete. Když jsou si pejsci nejistí v nové situaci, vyzkoušejte práci se psem nanečisto. Dopřejte mu čas a prostor, aby se cítil na focení dobře. Tohle trvá klidně i půl hodiny, než se k samotnému focení dostanete, ale když si získáte důvěru mazlíčka, výsledek stojí za to. Psí povahy jsou odlišné a s některými modely můžete fotit hned a bez problémů. Je třeba být empatický a ke každému zvířeti přistupovat individuálně. Pejsci mohou mít špatné zkušenosti z minulosti, například z veteriny, a přirozeně se pak v jiném prostředí bojí.
Každé focení by mělo probíhat podle tempa, které si pes sám určí. Zvíře vám dokáže i beze slov říct, kdy toho má plné zuby. Pro plnou pozornost a příjemnou atmosféru na focení jsou pauzy vítané. Dopřejte modelovi pauzu a pošlete ho s páníčkem na procházku, zabavte jej o pauze čuchacím koberečkem nebo jinou aktivitou, která je pro něj uvolněním, změnou a odměnou za jeho spolupráci. Pro citlivější pejsky mohou být ateliérová světla a cizí člověk s foťákem důvodem ke strachu, a o to víc je potřeba zachovat klid a psa nechat mezi focením vydechnout. Pokud se pes necítí bezpečně, nedá se s ním dělat vlastně nic. Právě bezpečí je pro jakéhokoliv tvora na zemi primární potřeba. Jinak vás pes vůbec nevnímá ani nežere a nedá se s ním pracovat dokonce ani formou pozitivní motivace. Právě tady se projeví, jak majitel s vlastním psem pracuje a jaký k němu má přístup. Pokud je pes v čím dál větším stresu a má strach a trpělivost s pozitivním přístupem majitele i fotografa nepomáhá, nezbývá než focení ukončit. Násilí, tlak a pes ve stresu zkrátka do ateliéru nepatří, nelze s ním spolupracovat a i kdyby byl pes strachem přikovaný na místě, nikdy nevzniknou pěkné fotky s příjemným psím výrazem. Musí zde být i přístup od majitele, který pozná že je jeho pes na hranici strachu a stresu. Je potom dobré aby trénovali nová prostředí a socializaci zvlášť a postupně.
Venku se situace mění. Venkovní focení probíhá na větší ploše, fotograf je od psa na delší vzdálenost a role páníčka je o to důležitější. Princip je úplně stejný, upoutáme pozornost zvířete pomocí pamlsků nebo hraček a s majitelem řešíme, kde psa umístit, kam jít, co má dělat, jakým způsobem ho přimět, aby koukal požadovaným směrem, a tak dále. Znát psí povahu a jak se psem pracovat, aby se dalo pár věcí na místě naučit nebo vyzkoušet, je pro vás velkou výhodou. Každý pes funguje na něco jiného, ale focení venku je mnohem volnější než v ateliéru a většinou probíhá bez problémů.
Kámen úrazu je, když máte více psů a jste sami na kontrolu celé smečky. I když jsou psi skvěle vycvičení, větší počet se zkrátka jednomu člověku těžko kontroluje. Pro dobré výsledky doporučujeme vzít s sebou posilu, která další psy podrží a zabaví, když bude potřeba. Celkově hodně záleží nejen na výcviku, ale také na vztahu majitele a psa. Ne každý chovatel vlastnímu zvířeti úplně rozumí a pracuje s ním efektivně. Někdy je prostě potřeba, aby se do práce se psem zapojil hlavně fotograf a dokázal si říct, kdy je zapotřebí asistence a někdy je lepší, když se psem komunikuje on sám. Nestává se to příliš často, ale lidských i psích povah je hodně, vždy si nesednou a i ten nejvychovanější pes má někdy špatný den.
Postřehy a nápady v ateliéru a venku
Focení v ateliéru je pro fotografa rozhodně náročnější. Měl by umět pracovat se psy, jak fungují, reagují, jak se učí, a znát, jak funguje moderní etický trénink. Etický přístup, znalost reakcí a tréninku psa jsou hodně podstatné faktory. Fotograf, který se psy nemá zkušenosti, si se složitou psí povahou nemusí umět poradit a výsledek jednoduše nebude dobrý. Prvních 10-15 minut focení se může zdát jednoduchých, ale po určité době se začne projevovat pravá povaha, kdy pes přestane poslouchat, vnímat okolí nebo se začne v prostředí bát. Člověk, který se chce věnovat focení psů, by měl znát skvěle nejen vlastní techniku, ale i psy jako takové. Někteří pejsci potřebují hodně podpory ze strany nového člověka. Právě pozitivní motivace, vztah a důvěra mohou hodně pomoci ke zjištění, že focení je vlastně super. Znát různé povahy psů a umět si s nimi poradit je může přesvědčit, aby spolupracovali a ani o tom vlastně nevěděli.
Když máte správný přístup, často se stává, že psi ani nechtějí z místa focení odejít a sami majitelé se diví, jak jste ho dokázali přesvědčit ke spolupráci.
Venku je potřeba vybrat vhodné prostředí a ujistit se, zda můžeme mít psa na volno, jestli umí dobře reagovat na přivolání a tím se ujistit, že nám nikam neuteče. Jak jsme zmiňovali výše, venkovní focení je se psími modely jednodušší. Každý pes to zná a je na vnější prostředí zvyklý, takže se vyhnete nepříjemným situacím a diskomfortu.
Sranda musí být
U focení bývá často sranda. Teda fotograf se tolik nenasměje, ale majitel psa se rozhodně pobaví. Například takové focení ve vodě je celkem výzva. Když vedete kurz a pes skočí do vody metr od vás, je ta situace určitě k zasmání, alespoň pro ty co jsou za vámi, kteří nejsou zmáčení od hlavy až k patě včetně techniky. Když chcete akční psí fotky ve vodě, počítejte s rizikem namočení foťáku. Při skoku psa do vody zvedněte fotoaparát včas nad hladinu. Fotograf zvířat se nesmí bát namočit ve vodě, umazat se od bahna, prodírat se různým křovím a pro nejlepší fotky se taky trochu válet po zemi. No, spíše hodně než trochu.
Když do vás narazí Bullteriér, taky se zasmějete, pokud to tedy neodnese objektiv. Pro nejlepší fotku totiž fotograf v život ohrožující pozici fotí psa běžícího v plné rychlosti směrem k němu až do poslední chvíle. Co ale nesmíte zapomenout? Včas se zvednout.
Chcete fotit štěňata? Není nic roztomilejšího. Je ale dost možné, že 9 z 10 štěňat které máte fotit vám poleze po hlavě a budou vás okusovat, zatímco vy jako ležící se budete snažit zachytit alespoň to jedno, co na hlavě ještě nemáte. Fotograf je pro štěňata velkou zábavou a věcí, kterou je potřeba řádně prozkoumat a také do jisté míry ochutnat.
Bezpečnost především
Sluneční clona je zde velký pomocník. U focení psů a pohybovek může být technika v ohrožení, jelikož vzduchem lítá bláto, voda a různé kamínky. Clona může zabránit zašpinění objektivu a z určitého úhlu i poškrábání. Jako pojistku proti poškrábání drahého objektivu je vhodné koupit UV filtr na ochranu proti extrémním podmínkám.
Nenuťte psa do nekomfortních situací, často to má dopad jeho bezpečnost. Může spadnout, zpanikařit, leknout se a ublížit si. Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka, ale pořád je to zvíře. Pokud nebudeme brát dostatečný ohled na jeho povahu, komfort a poslušnost, může ublížit nejen sobě ale i svému okolí. Například zmíněné útěky při focení na volno mohou být nebezpečné pro zvěř, u nesocializovaných psů zase pro jiné psy nebo nedopatřením při srážce i pro lidi. Nezapomeňte brát také ohled na zdravotní stav psa. Horké dny mohou být velmi náročné pro psího seniora a je lepší zvážit nutnost focení a přizpůsobit podmínky jeho zdravotnímu stavu. Starší pes nemůže ve vedrech dlouho běhat za balonkem. U štěňat se zase může stát, že spadnou, a vždy je nutnost počítat s možností štěněcího úprku. Pokud fotíte na vyvýšených místech, změkčit místa dopadu a uzpůsobit okolí, aby si štěně neublížilo.
Kluzké povrchy jsou také značně nebezpečné. Kupříkladu plovoucí podlahy nejsou pro focení psa v pohybu příliš vhodné. Vyberte místo a podmínky tak, aby to vašemu modelu neklouzalo, eliminujte tím možnosti zranění. Fotograf jakýchkoli zvířat by měl vždy dopředu přemýšlet, co může po modelu chtít, jaké má zdravotní i fyzické možnosti a hlavně předvídat případná nebezpečí a nehody. Může se to zdát jako banalita, ale jste to vy, kdo focení vede a organizuje. Zdraví psa máte na svědomí.
Dnes je psích fotografů opravdu moc. S nástupem velkých možností úprav a v poslední době ještě umělé inteligence se fotografie překlápí často do uměleckých děl podobných spíše malbě než fotografii jako takové. Fotky jsou velmi líbivé a pěkné, ale se spoustou přidaných efektů, odlesků, kytiček, zlatých pozadí a dalších vymožeností ztrácí fotografie to pravé kouzlo. Je sto lidí a sto chutí a názory jsou čistě subjektivní.
Naopak ateliérových fotografů je málo a pokud se chce člověk jako psí fotograf realizovat, v tomhle směru je určitě více prostoru a méně konkurence, právě díky tomu, že práce se zvířetem v uzavřeném prostředí je náročnější a každý tu trpělivost a zkušenosti nemá.
Uživit se fotografováním psů není příliš reálné. Pokud nezískáte spolupráci s nějakou firmou, je to těžké. U nás není prezentace fotografiemi ani ve firmách tak hodnotná jako v jiných zemích a není lehké navázat dobře zaplacenou spolupráci. Jako koníček je to ale rozhodně příjemná aktivita.
Psi skvěle vypadají na fotoobraze
Fotobrazy jsou v současnosti velmi oblíbeným trendem, jak si vyzdobit kancelář či domácnost. Uchovejte si výjimečné momenty strávené se svým psím kamarádem na fotkách právě tímto uměleckým zpracováním. Portrét vašeho mazlíčka bude skvěle vypadat jak na plátně, tak na plastové či hliníkové desce nebo za akrylovým sklem, či rovnou na dřevě. Možností je nespočet.
Pokud je pro vás těžké vybrat jednu jedinou fotku, sestavte rovnou fotokalendář, do kterého promítnete celé své portfolio a těšit se z něj budete celý rok.
O fotografovi:
Fotografka Aneta Jungerová má přes 20 let zkušeností se psy a fotí více než 15 let. Kromě toho, že je psí fotografkou, nabízí také rozsáhlé kurzy v tomto oboru a nadhled enrichment specialisty na práci se psy.
Nabídku fotokurzů, focení a dalšího si můžete prohlédnout přímo na webu
Galina Gordeeva
Radim Gibes
Přidat komentář