CEWE FOTOLAB
Bismut

Co mají společného produktová fotografie a vědecká dokumentace?

Obojí je jistým způsobem věda. Jen málokterý fotografický žánr zahrnuje tak velké množství psaných i nepsaných pravidel, jako fotografie produktů.

Je při tom úplně jedno, zda jsou těmi produkty nové boty do vašeho e-shopu anebo unikátní chemické krystaly některého z prvků Mendělejevovy periodické soustavy. Pod produktovou fotografií se totiž schovává ucelená snaha o věrné zobrazení objektů. Přitom právě charakteristika fotografovaných objektů rozhoduje o celém workflow, počínaje aranží, přes světlo, kompozici a následné zpracování.

Petr Jan Juračka
Petr Jan Juračka

První produkty, kterými jsem v životě začínal, byla díla mého otce, který patřil mezi významné evropské keramiky. Rodinné návštěvy až do tátova odchodu bývaly nezřídka spojeny s fotografickou dokumentací jeho současné tvorby. Upřímně, neuměl jsem to nikdy moc dobře, ale táta by jen tak s někým nevyšel a bylo tak pro všechny lepší smířit se s fotografiemi, které jsem pořídil já. Obvykle jsme fotili keramické mozaiky zavěšené na pro ten účel zaraženém hřebíku v naší garáži, kam svítilo přirozeně slunce. Barvy jsem kalibroval podle obyčejné šedé tabulky, a když se ztratila, posloužil dobře i obyčejný kancelářský papír. Světlo se však venku nedalo příliš rozptýlit, a tak jsme se občas museli spokojit s mírným leskem, který jsem jen mírně potlačoval polarizačním filtrem. Autor však byl spokojen a měl z přiznaných lesklých povrchů spíše radost. To však neplatilo pro mě a občas jsem si prosadil přetvoření atelieru či obýváku ve světelné studio, kde jsem světlo rozptyloval všemožnými domácími způsoby. Někdy s úspěchem, někdy marně. Však dodnes mám nejraději ta tátova díla, kde použil matné glazury. Protože ta se dají fotit.

Správně by měl člověk fotit takovou plastiku ve světelném studiu s rovnoměrným měkkým osvětlením a samozřejmě ze stativu. Realita byla však taková, že bylo potřeba fotit z ruky a hlavně rychle. Jedinou záchrannou je fakt, že se jedná o pravidelný obdélník, který umožňuje srovnat snímek ve Photoshopu poloautomaticky – geometricky.

Nosorožec 2014
keramická plastická mozaika
18. května 2015
Nikon D610, Nikon 28mm f/1.8 G,
1/100 sec., f/3.2, ISO 1600, z ruky

Přestože jsem tehdy získal k takovému focení respekt, stejně jako neskonalý obdiv k fotografům skla, zjistil jsem, že se v produktové fotografii nechá docela dobře čarovat světlem a zejména také pozadím. Jediný šperk, který jsem kdysi fotil, byly svatební prstýnky mého kamaráda Michala Votápky, večer před jeho svatbou. Jistě, toto není profesionální fotografie šperků, ale v rámci těch několika málo minut, na které se mi je povedlo v nestřeženém okamžiku lapit, jsem to lépe nesvedl. Prstýnky jsem ještě mastnými prsty dal na lesklý papírový tácek, z něhož jsem jen pár okamžiků před tím dojedl kus masa grilovaný nad ohněm v krbu, který hoří v pozadí.

Snubní prstýnky
10 června 2011
Nikon D300, Sigma 105mm f/2.8 EX DG Macro
Nikon SB R1C1, 1 sec., f/8, ISO 200, ze stativu

Pokud má člověk fotografovat bílý prášek, je jasné, že prostoru pro kreativitu nebude příliš. Nicméně, pokud je onen prášek odvážená smrtelná dávka oxidu arsenitého, stačí dodat sirku jako měřítko a snímek může být alespoň trochu zajímavý. Je to přesně takové to focení, u kterého se člověk snaží nekýchnout.

Smrtelná dávka oxidu arsenitého
8. února 2017
Nikon D500, Sigma 105mm f/2.8 EX DG Macro
Nikon Speedlight SB-900, Nikon SB-R200
1/125 sec., f/8, ISO 800, z ruky

Fotografování chemického ohně a prvků periodické soustavy

Zveřejněno s laskavým svolením Karlovy univerzityPetra J. Juračky.

Není produkt jak produkt. Tyto hlemýždí ulity jsme fotografovali nikoli pro e-shop, nýbrž pro vědeckou publikaci pojednávající o tzv. kryptické diverzitě. Všimli jste si, že vpravo dole je ulita levotočivá?

Šneci
22 ledna 2015
Nikon D610, Sigma 105mm f/2.8 EX DG Macro
1/125 sec., f/18, ISO 100, ze stativu

Fotografování zkamenělin je disciplínou samou pro sebe. Vzhledem k jejich obvykle matnému povrchu se toleruje světlo tvrdší a nižší, které zvýrazňuje veškeré struktury. Aby se však nezaměňovaly vystupující struktury s depresemi, svítí se zpravidla z pravého horního rohu. To jsem zde sice dodržel, digitální stín na virtuálním pozadí jsem však umístil naschvál nelogicky, bavilo mě to tak více. A na co přesně že se díváme? Jedná se o fragment dinosauřího hnízda se dvěma vejci. Hnízdo patřilo menšímu druhu Oviraptor philoceratops. Tito dinosauři byli alespoň částečně opeření a živili se patrně sladkovodními měkkýši. Lokalita: Henan, pánev Xixia, Čína. Stáří: druhohory, svrchní křída.

Dinosauří vejce
18 dubna 2016
Nikon D610, Nikon 50 mm f/1,8 G AF-S
Nikon Speedlight SB-900, Nikon SB-R200
1/160 sec., f/8, ISO 100, z ruky

Na sklonku minulého roku však pro mě vyvstala úplně nová výzva. Fotografování periodické soustavy prvků! Tedy přímo unikátních chemických prvků vystavených nově u nás na fakultě! Kromě radioaktivních a de facto neexistujících prvků jsou u nás vystaveny takřka všechny prvky, které vydrží vystavení za sklem a které přitom nezdemolují naší budovu, když se v létě oteplí. Mimochodem, na prvky se můžete přijít podívat kdykoliv sami, vstupné se u nás nevybírá. Adresa budovy chemické sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je Hlavova 8, Praha 2.

Hlavním problémem byl fakt, že je valná část našich prvků umístěna v tzv. kupolkách, tedy skleněných, hermeticky uzavřených nádobkách, aby se zabránilo jejich přílišné oxidaci, anebo jakékoliv další interakci s prostředím. Tyto kupolky se samozřejmě lesknou a největší problém je opět svícení. To bylo po každé jiné, ale vždy se odvíjelo od velikosti objektu. Svítil jsem na všechny prvky stálými LED panely od Fomei, světlo jsem rozptyloval bílou tkaninou. Jak pozadí sloužilo obvykle moje černé triko anebo samet, jejichž texturu jsem pak v počítači retušoval. Tak jako tak se ukázalo, jak je chemie nádherná. Upřímně, nevěřím tomu, že bych se během produktového fotografování mohl zamilovat třeba do mobilů, plavek anebo třeba šroubků.

Původní snímek mědi tak, jak jsem jej uměl nasvítit nejlépe. Je samoazřejmě vidět jak skleněná kupolka, tak značné množství prachu na skleněných stěnách. Snímek je již složen ze stovky postupně proostřených expozic které Z7 umí pořídit sama autofokusem. Na dalším snímku výsledný snímek s retušovaným pozadím, které jsem nahradil digitální strukturou, která vzešla přímo z fotografovaného objektu.

Měď (Cuprum, 29)
13. ledna 2020 – Přírodovědecká fakulta UK
Nikon Z7, Nikon 60 mm f/2,8 G Micro AF-S ED,
1 sec., f/10, ISO 64, ze stativu

Mezi standardní postupy, kterým jsem se během dokumentace tabulky vyhnout takřka nemohl, byl focus-stacking. Při velikosti objektů v řádech nanejvýše jednotek centimetrů se totiž jen málokdy podaří zachytit na jeden snímek dostatečně širokou hloubku ostrosti. Většina fotografií tak pochází z desítek či spíše stovek postupně proostřených snímků, stejně jako je tomu při fotografování hodinek a jiných členitých objektů, u nichž je zapotřebí zobrazit každý detail ostře.

Jak poznamenal chemik Dr. Pavel Teplý: “Z fotky je celkem pěkně patrné, proč se chrom používá na pokrývání kovových povrchů tzv. pochromování. Ale je to nejen kvůli krásnému lesku, ale také díky tomu, že sám nekoroduje a pochromovaný předmět (vodovodní baterie, karoserie motorek apod.) tak i chrání.” Hlavní zaostřená část chromu byla snímána snímána focus-stackingem, popředí je však záměrně ponecháno z jedné neostré expozice, aby snímek nebyl prostorového dojmu.

Chrom (Chromium, 24)
13. ledna 2020 – Přírodovědecká fakulta UK
Nikon Z7, Nikon 60 mm f/2,8 G Micro AF-S ED,
0.6 sec., f/11, ISO 64, ze stativu

Tak takhle vypadá jedna z několika přirozených forem stříbra. Odraz stříbra vpravo se mi moc líbil, ale ten skutečný mi nebyl dost dobrý. Ten současný je tak digitální podfuk, tedy stranově obrácený snímek stříbra o něco málo posunutý a zprůhledněný.

Stříbro (Argentum, 47)
13. ledna 2020 – Přírodovědecká fakulta UK
Nikon Z7, Nikon 60 mm f/2,8 G Micro AF-S ED,
2 sec., f/16, ISO 64, ze stativu

Precizní produktová fotografie mojí knihy? Nene. Tento snímek vznikl ještě dávno před tím, než z tiskárny vzešel první exemplář knihy, kterou jsem psal sedm let. Jedná se totiž o čistě digitální render z pera grafika Marka Václavíka, který mi chtěl ukázat, jak bude kniha vytištěna na námi zvoleném papíře zhruba vypadat. 

Autor textu a fotografií: Petr Jan Juračka

Přidat komentář