Co je nodal point a proč byste jej měli znát

Pokud jste se již někdy okoušeli pořídit panoramatickou fotku tou nejklasičtější cestou v podobě snímání dílčích fotek a následného složení ve fotoeditoru, možná jste se setkali s nesprávně napojenou fotografií – na vině je obvykle špatná pozice fotoaparátu.

V případě panoramatické fotografie je možné využívat nejrůznějších pomůcek a také několika různých způsobů snímání. Tím nejjednodušším je panoramatický snímek pořízený velmi širokým objektivem – ve většině případů však je na snímku zřetelné silné geometrické soudkovité zkreslení, pokud se rovnou nejedná o objektiv typu rybí oko, který deformuje realitu ještě výrazněji.

Další způsoby záznamu panoramatického snímku najdeme zejména u kompaktních fotoaparátů a také u některých bezzrcadlovek. U kompaktů se dnes již panorama zaznamenává podobně jako video, kdy stisknete spoušť a otáčíte aparátem kolem svislé osy, zatímco tento zaznamenává obraz na snímači. Výsledky jsou vcelku dobré, avšak u tohoto postupu prakticky nemáte kontrolu nad tím, jak jsou jednotlivé snímky složeny.

Pokročilejší varianta u některých kompaktů a bezzrcadlovek pracuje s pomocníkem pro panorama, kdy vidíte na displeji poloprůhlednou část předchozího snímku a můžete tak komponovat záběr s jistotou správného překryvu části fotografie.

Proč nodální bod

Klasický postup je takový, že nasnímáte dílčí fotografie s minimálně 20% překrytím a poté je za pomoci fotoeditoru složíte. Poměrně jednoduchý postup, pro expozičně vyrovnaný výsledek je třeba pracovat v manuálním režimu a všechny dílčí snímky exponovat se stejným nastavením a stejně zaostřeným objektivem – to se dozvíte prakticky ve všech příručkách.

Co se však dozvíte jen v těch kvalitních, to je existence jakéhosi nodálního bodu, kolem nějž by se měl fotoaparát při pořizování snímků otáčet. Nodální bod je v angličtině označován také jako no-parallax point, v češtině pak bývá označen jako uzlový bod, respektive jako optický střed objektivu.

Nodální bod je důležitý právě při fotografování skládaných panoramatických snímků, kdy je třeba, aby se fotoaparát neotáčel kolem svojí osy, ale právě kolem osy procházející nodálním bodem. V případě, že se bude aparát otáčet kolem osy procházející snímačem (obvykle místo, kde je zabudován stativový závit) budou výsledkem fotografie, které na sebe nebudou správně navazovat, což může být problém při následném skládání snímků do jednoho panoramatického záběru.

Fotografovat panorama samozřejmě můžete i bez znalosti nodálního bodu, ovšem je velmi pravděpodobné, že zejména objekty v popředí budou zkreslené a na jednotlivých snímcích na sebe nebudou navazovat, to stejné platí například u drátů elektrického vedení u městských panoramat.

Jak nodální bod najít

Každý objektiv má svůj nodální bod na trošku odlišném místě, a proto je třeba jej v ideálním případě svépomocí najít. V některých případech je nodální bod na objektivu vyznačen, takže jeho nalezení není tak těžké – objektivu AF DX Fisheye-Nikkor 10,5mm F2,8 ED, je nodální bod vyznačen zlatým kroužkem po obvodu objektivu.

U starších objektivů je pak možné zjistit pozici nodálního bodu v některém z online seznamů, které postupem času vytvořili fotografové. Jestliže však máte nový objektiv anebo chcete nodální bod najít sami, nezbývá než se pustit do trochy experimentování.

Citace: Pozor dejte na to, že nodální bod je odlišný nejen pro každý objektiv, ale také pro každou ohniskovou vzdálenost u zoomových objektivů.

Jednou z nejjednodušších metod je nalezení nodálního bodu za pomoci prostého nákresu na papíře, postup je následující:

• Nejprve je třeba na obdélníkový papír zakreslit co nejdelší podélnou osu
• Na ose vyznačte bod S, který bude co nejblíže ke středu kratší strany obdélníku
• Pomocí kružítka zakreslete co největší kružnici se středem v bodě S tak, aby se vešla na plochu papíru
• Z místa, kde kružnice protne středovou osu vyznačte (pomocí kružítka) přibližně deset bodů se stejným rozestupem na obě strany – výsledkem bude vějíř
• Papír položte na rovnou plochu a umístěte na něj fotoaparát, aktivujte živý náhled a posouvejte s fotoaparátem v předozadním směru, dokud nebudou přímky zobrazeny jako rovnoběžky
• Následně si na objektivu označte místo, kde se pod ním nachází bod S – ten zobrazuje pozici nodálního bodu u daného objektivu

Další nejčastější postup pro nalezení nodálního bodu již vyžaduje použití speciální panoramatické hlavy a stativu, nebo alespoň klasickou kulovou hlavu s posuvnou stativovou destičkou.

• Postavte za sebe dva svislé objekty ve vzdálenosti alespoň 2 metry od sebe
• Fotoaparát na stativu nastavte tak, aby se oba objekty překrývaly – tedy uvidíte pouze ten bližší
• Následně otáčejte aparátem kolem svislé osy a všimněte si, že se pozice vzdálenějšího objektu vůči bližšímu mění
• Posuňte fotoaparát směrem vzad a opět vyzkoušejte pozici objektů při pohybu aparátu kolem osy
• Jakmile najdete pozici aparátu, kdy se oba objekt překrývají i při jeho současné rotaci kolem osy, objevili jste nodální bod objektivu

A protože platí, že obrázek vydá za tisíc slov, podívejte se, jak to vypadá v praxi.

Práce s nodálním bodem

Jak již bylo řečeno, práce s nodálním bodem má smysl při fotografování panoramatických snímků a podstatným kusem příslušenství je zmíněná panoramatická hlava nebo posuvná stativová destička.

V obou případech je třeba si aparát správně ustavit. Prvním krokem je vyrovnání stativu, respektive hlavy stativu do vodováhy, druhým je pak upevnění aparátu tak, aby se osa stativu nacházela právě v nodálním bodu objektivu.

U panoramatické stativové hlavy je práce poměrně snadná – nejprve umístíte aparát tak, aby mířil objektivem dolů a najdete optickou osu objektivu – střed stativu by měl být ve středu záběru, poté aparát otočíte o 90° vzhůru a nastavíte jeho předozadní pozici tak, aby pomyslná osa procházela právě nodálním bodem objektivu.

Při použití posuvné destičky je práce prakticky stejná, v případě, že budete chtít fotografovat na výšku, budete ještě potřebovat doplněk v podobě L-plate destičky, která zajistí stejnou pozici aparátu na výšku i na šířku.

Poté již následuje pořízení dílčích zdrojových snímků pro následné složení panoramatu. Pamatujte na manuální expozici a ostření a nutnost překryvu jednotlivých snímků, alespoň z 20 % pro lepší napojení. Fotografování panoramat na výšku je lepší cestou – získáte tak více obrazových dat a lepší konečný obrazový výsledek.