Proč jsem přešel ze zrcadlovky na Fujifilm X-PRO1

V červnu jsem absolvoval workshop od firmy Fujifilm pod vedením fotografa Jiřího Růžka. Měli jsme k dispozici k zapůjčení několik modelů, se kterými jsme po zbytek dne fotografovali modelku v různých pózách a situacích. Asi to byl osud, ale zbyl na mě Fujifilm X-Pro 1.

Už dříve, když byl tento model aktuální mi ihned padl do oka, ale byl pro mě finančně nedosažitelný a já zrovna dostal od otce fungl nový Nikon D90, který mě provázel při mém studiu a vlastně všude, kde jsem chtěl fotografovat. Na příští rok jsem chtěl vylepšit výbavu o Nikon D7100, který by mě finančně vyšel hodně podobně jako X-Pro 1. Když jsem se ale zamyslel, tak mi došlo, že na své potřeby (reportážní, event fotografie) zrcadlovku nepotřebuji, ba naopak mi její velikost překáží.

Každopádně, jsem se na workshopu s X-Pro 1 seznámil natolik, že bylo rozhodnuto. Pravděpodobně to bylo mimo jiné kvůli retro designu, protože sbírám staré analogové fotoaparáty. Mám slabost pro kov a manuální otočné voliče k nastavení času, clony a expozice. Olympus sice nabízí podobný retro design, ale pořád to na mě působí příliš plastově a navíc nenabízí „oldschoolové“ nastavování clony přímo na objektivu. Dále mě uchvátil hybridní elektro/optický hledáček. Opět další prvek, který se přibližuje starým analogovým dálkoměrům, dokonce i s jedním neduhem – paralaxou. Tu ale celkem chytře řeší možnost zapnutí si opravného rámečku. Jako ve většině případů je to ale o zvyku. Stačil mi den intenzivního fotografování a už jsem neměl sebemenší problém se správnou kompozicí. Elektronický hledáček má v dnešní době už celkem značné rezervy a mně osobně jakožto milovníka analogu přijde jeho používání jako srabáctví. Samozřejmě se to bez něho občas neobejde (např. při manuálním ostření-focus peakingu), ale myslím, že v 75% využívám optický a ve zbylých 25% elektronický.

Co je dnes k vidění jen u profi přístrojů je absence integrovaného blesku, který nenajdeme ani u X-Pro1. To byla jedna z věcí, kterou jsem zvažoval asi nejvíc. Zároveň jsem si ale uvědomil, že jsem blesk vlastně vůbec nepoužíval, nebo maximálně jen externí, který lze dokoupit i pro X-Pro 1 a navíc opět ve velice pěkném retro stylu. Než na něj našetřím, tak vlastně vůbec omezen nejsem. Co nezvládne utáhnout špičkový X-Trans snímač, mohu dohnat svým stařičkým manuálním bleskem od Flexarety, který zapojím kabelem do těla fotoaparátu. X-Pro 1 má totiž zdířku na synchro kabel. Další věc, která mě dostala.

Ale abych jen nechválil. Obecně fotoaparáty Fujifilm celkem slušně „žerou“ energii. Takže jsem před prvním vyražením do akce dokoupil jednu neoriginální baterii. Uvažuji ještě o jedné do zálohy. Další věc byla ergonomie. Na mé dlouhé prsty je na fotoaparátu málo místa a často jsem si palcem omylem otáčel voličem. To jsem ale vyřešil koupí gripu. Nemluvě o tom, že se X-Pro 1 stal ještě více neodolatelným.

Fotoaparát jsem koupil v setu s dvěma objektivy a to s XF18 a XF27. Co se týká kvality objektivů Fujifilm obecně, tak jsou na vysoké úrovni, ale ta je vykoupena vyšší cenou. Fujifilmu v portfoliu chybí něco jako pevná 50tka od Nikonu, nebo Canonu, kterou seženete do 5000kč. Třeba časem s něčím přijdou. Každopádně u mě je favorit XF18. Mám rád široká ohniska, v balení je navíc krásná a netypická hranatá sluneční clona a navíc je samotné zpracování o dvě třídy výš, než u XF27. Ta totiž postrádá clonový kroužek a tak se musí nastavovat zadním voličem na fotoaparátu, kde se mi stávalo, že jsem si clonu nevědomky přenastavil o oblečení. K XF27 navíc není sluneční clona a s průměrem 39mm se hůře shání jakýkoliv filtr. Celkově vypadá jak záklaďák 14-42 EZ od Olympusu.

Na seznámení s fotoaparátem jsem měl jen pár dní. Hned nás totiž čekala ostrá akce. A to ne jen tak ledajaká. Měl jsem fotografovat mil-sim airsoftovou (něco jako paintball, ale s malými plastovými kulačkami) akci Protector XII, která se odehrávala na území Afghánistánu (Ralsko). Figuroval jsem jako válečný reportér a jezdil na mise s klukama, kteří dělají SEAL TEAM 10 (z filmu Na život a na smrt – orig. Lone Survivor). Ve vedru a v šíleném prachu jsme se dostávali do různých situací, ať už šlo o převoz raněných, krytí před palbou, nebo zadržování podezřelých osob. Popisování akce by bylo na samostatný článek. Spíše bych se zaměřil na práci s X-Pro 1.

První co mně potěšilo, že každý kdo fotoaparát uviděl, se ptal, jestli s sebou mám dostatek filmů, nebo zda jsem si s sebou vzal i normální (digitální) foťák. Nevěřícně koukali, když jsem jim ukázal displej. Hned první noc jsem si vyzkoušel fotografování za špatných světelných podmínek a navíc před blížící se bouří. Nedokázal jsem uvěřit, že koukám na fotografie s ISO přes 3000. Proti D90 to bylo nebe a dudy. Samozřejmě jsem fotografoval do RAWu, takže jsem snímky mohl ještě doladit bez nějaké ztráty dat. Fotoaparát opravdu „pálil“ baterie jak na běžícím pásu po každých cca 300 snímcích a to jsem převážně fotografoval na optický hledáček s jen zapnutými základními informacemi. Naštěstí byla možnost si baterie průběžně dobíjet. Kvůli všudypřítomnému prachu jsem jen s nelibostí vyměňoval objektivy. Nakonec jsem stejně zjistil, že mi opravdu nejvíce vyhovuje XF18 a navíc jsem na něm měl UV filtr a sluneční clonu, který mi chránil čočku před případným zásahem ze zbraně. Což jsem o XF27 nemohl říci. Kvůli širokému ohnisku jsem během přestřelek musel, ale zároveň s radostí běhal přímo v první linii. Zatím co ostatní reportéři, ať už herní, nebo reální stáli opodál se svými teleobjektivy. Vždy mi v té situaci vyběhl na mysl citát mého oblíbeného válečného fotoreportéra Roberta Capy: „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko.“

Kdyby se něco pokazilo, tak jsem měl ve fotobatohu svůj Nikon D90 s nasazenou 24kou. Nakonec se ukázalo, že jsem se obával zbytečně. X-Pro 1 šlapala bez problémů.

Je pravda, že ostření je pomalejší, než jsem byl zvyklý u zrcadlovky. To ale Fujifilm průběžně opravuje aktualizacemi firmwaru a druhý den jsem si už zvykl a naučil se odhadovat situaci, kam a kdy si zaostřit.

Po návratu jsem si pořídil redukci z M42 na FX, díky ní mohu využít svůj starý objektiv ze Zenitu – Helios 58mm. Po přepočtu crop faktoru je z něho ideální „portréťák“ s manuálním ostřením, což mi u portrétu nikterak nevadí.

S X-Pro 1 jsem tedy zatím spokojen natolik, že jsem se rozhodl prodat svojí D90 a k Fujifilmu přejít naplno.

 

Autor recenze: Ondřej Výška

IMG_20150723_111647-01-01

 

Ukázkové fotografie Fujifilm X-PRO1

_DSF0180 _DSF0216 _DSF0240 _DSF0253 _DSF0268 _DSF0457 _DSF0488 _DSF0505 _DSF0514 _DSF0523 _DSF0638 _DSF0700 _DSF0737 _DSF0777 _DSF0879 _DSF0903

 

 

Žádné komentáře, buďte první!

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.