Stanislav MachSony A7 Mark IV je netrpělivě očekávaný nástupce dnes již legendárního modelu Sony A7 Mark III. Ten v době uvedení dokázal nabídnout nekompromisní výkon za skvělé peníze. Přiblížil tak full-frame fotografii a profesionální video široké řadě fotografů. Povede se novince navázat na úspěch jeho předchůdce?
Sony A7 Mark IV Technické specifikace
Typ fotoaparátu: Mirrorless
Bajonet: Sony E
Obrazový snímač: Full-frame BSI CMOS
Procesor: BIONZ XR
Efektivní rozlišení: 33 Mpix
Sloty pro paměťovou kartu: 2 sloty, 1x Cfexpress A/SD UHS-II a 1x SD UHS-II
Hledáček: OLED, 3,69 MPix, 60fps/120fps, zvětšení 0,78x, pokrytí 100%
Typy závěrky: Mechanická, Elektronická první lamela, elektronická závěrka
Synchronizační čas pro blesk: 1/250 s
Sekvenční snímaní: 6 sn./s bez komprese, 10 sn./s JPEG/HEIF/komprimovaný RAW
Rozsah měření expozice a automatického ostření: od -4EV
Množství AF bodů: 798
Citlivost ISO: 100 až 51200 nativně
Stabilizace: Stabilizovaný snímač – až 5,5 EV dle CIPA
LCD monitor: Výklopný, otočný, dotykový, cca 1,04M bodů
Natáčení videí: 4K 60p v Super35 crop, 4K 30p (7K oversampling), 10-bit S-Log3 4:2:2 interně
Konektivita: USB-C, MicroUSB, HDMI (standardní, velké), mic jack, sluchátkový jack, Bluetooth, Wi-Fi 2,4GHz + 5GHz
Výdrž baterie dle CIPA: 580 sn.
Materiál těla: Hořčík, utěsnění proti prachu a vodě
Rozměry (Š×V×H): 131 x 96 x 80 mm
Hmotnost: Změřeno – 665 g (s baterií, 2x SD karta)
Cena: Aktuální cenu najdete v e-shopu Fotolab.cz
Konstrukce a ovládání
Utěsněné hořčíkové tělo Sony A7 Mark IV vychází z modelů Sony A7S Mark III a Sony Alpha A1. Je perfektně zpracované a působí bytelně. Grip se zvětšil, ale na ten, který používá například Canon R5 nebo R6 stále nemá. Jeho tvar i velikost jsou naprosto v pořádku, ale prostor mezi gripem a bajoneten je o dva milimetry menší, než bych potřeboval. Fotoaparát jsem testoval s objektivy Sony FE 12-24 mm f/2,8 GM, Sony FE 24-70 mm f/2,8 GM a Sony FE 35 mm f/1,4 GM. S pevným 35 mm objektivem není problém, ale o první dva zmiňované se mi opírá kloub na prstech a už po hodině focení to bylo znát. Na druhou stranu mám dost velké ruce a nejlepší bude si přístroj osobně vyzkoušet.
Jinak nemám k ergonomii a zpracování jedinou výtku. Ovládací prvky Sony A7 Mark IV jsou rozmístěné logicky, mají dobrou velikost, potěší vylepšený joystick, který je radost používat. Překvapí i celkem čtveřice koleček. Kolečko korekce expozice se totiž u Sony A7 Mark IV změnilo na univerzální otočný volič, který již nemá označené hodnoty EV. Můžete na něj nastavit některou z deseti funkcí. Celkové možnosti přizpůsobení jsou bohaté. Nejenom, že jsou oddělená nastavení pro režim natáčení videí a pro fotografii, ale můžete zvolit odlišná nastavení i pro jednotlivé expoziční režimy, kdy se může fotoaparát chovat jinak v manuálním režimu (M) a jinak například v prioritě clony (A).
Na levé straně přístroje najdete konektorovou výbavu, kde Sony nasadilo HDMI v plné velikosti, připojení mikrofonu a sluchátek je pak samozřejmostí. Pro napájení a komunikaci můžete využít jak moderní USB-C PD, tak MicroUSB, které zaručuje kompatibilitu se starším příslušenstvím Sony. Zpracování dvířek konektorů je absolutně bez výhrad, ostatní výrobci by se u Sony mohli učit. MicroUSB najde využití i pro tethering a také pro propojení s PC, kdy může Sony A7 IV fungovat jako webkamera, a to bez instalace dalšího software.
Pravý bok přístroje obsadila dvířka s pojistkou, pod kterými najdete dva sloty na paměťové karty. První je kombinovaný pro SD UHS-II a CFExpress A (pozor, CFexpress A má jiný rozměr než CFexpress B) a druhý slot si poradí s SD UHS-II kartami. Volbu slotů rozhodně oceňuji. Pohled na ceny karet CFexpress A úsměv nevykouzlí a standard SD UHS-II si poradí i s natáčením videí ve vysoké kvalitě.
Na spodní straně fotoaparátu najdete pevná dvířka, pod kterými se ukrývá baterie NP-FZ100 s obrovskou výdrží a také kontakty pro připojení gripu Sony VG-C4EM.
Velmi vítanou novinkou je nasazení rychlého přepínače mezi focením, natáčením videí a režimem S&Q (slow and quick – slowmotion a timelapse). Tento přepínač s malou pojistkou v přední části dokonce chybí i na video-orientovanému Sony A7S Mark III. Přepnutím se změní částečně i struktura menu a nastavení spojená s daným režimem.
Jako poslední konstrukční novinky si nejde nevšimnout plně otočného a výklopného displeje. Ze strany Sony je to logický krok a fotoaparát je tak pro filmaře ještě atraktivnější, než tomu bylo u předchozí generace. Zamrzí ovšem spíše nižší kontrast, malé rozlišení a také jeho nízká obnovovací frekvence – obraz působí oproti hledáčku lehce trhaně. Barvy jsou ale přesné, lepší než u Sony A7 III. I tak se nemohu ubránit dojmu, že na zadním LCD Sony opět zbytečně šetřilo.
Situaci zachraňuje hledáček, který je oproti předchozí generaci výrazně lepší. Nabídne dobré rozlišení 3,69MPix, vysokou obnovovací frekvenci, rychlou odezvu očního senzoru, velké zvětšení a snesitelný blackout. Během sekvenčního snímání se kvalita zobrazení hledáčku mění pouze v případě nastavené obnovovací frekvence na 120 fps, není to ale nic, co by rušilo nebo omezovalo při použití.
V Sony A7 Mark IV najdete nově strukturované vertikální menu. To má logické rozmístění všech nastavení a zorientovat se v něm téměř nedělá problém. Schválně píšu téměř. Český překlad opět trpí klasickým neduhem přístrojů Sony – zbytečným zkracování názvů. Menu je tak místy protkané položkami jako je „Př. obl. AF vý./ší.“. To se dá pochopit s ohledem na omezené rozměry displeje. Co už ale nepochopím, je to, že po rozkliknutí nastavení zůstane název funkce ve své zkrácené podobě a vy tak musíte místy hádat, co že to vlastně nastavujete. Částečně pomůže přepnutí fotoaparátu do angličtiny, ale i ta nezůstala o zkracování ochuzena.
Funkce a parametry
Jako hlavní tahák Sony A7 Mark IV vnímám hlavně nový stabilizovaný snímač se 33MPix a velkým dynamickým rozsahem až 15EV. Snímač je perfektní, jeho stabilizace už o něco méně, ale nebudu předbíhat. Soubory RAW mají opravdu obrovský dynamický rozsah a je radost s nimi pracovat. Skok z 24MPix na 33MPix je znatelný a je to podle mě ideální hodnota s ohledem na velikost souborů, nároků na výpočetní výkon a možnosti dělat opravdu velké tisky nebo výřezy. V čem senzor vyloženě exceluje je šum na vysoké citlivosti. Tady se Sony vytáhlo a já neměl problém používat ISO12800 jako kdyby to bylo ISO6400 na předchozí generaci Sony A7. S ohledem na navýšení rozlišení je to parádní výsledek.
Ke snímači mám jednu jedinou výtku, a to je rychlost čtení a zápisu zachycených dat. Nejedná se o vrstvený (stacked) senzor a při použití elektronické závěrky a natáčení videí je proto znát rolling shutter efekt – svislice jsou při rychlejším pohybu ze strany na stranu prohnuté. Nad použitím elektronické závěrky je proto nutné uvažovat a aktivovat ji opravdu pouze tehdy, kdy fotografujete spíše statické věci. Není to ovšem žádná bída, například u fotoaparátu Canon R6 jsou výsledky naprosto srovnatelné. Samotná mechanická závěrka je poměrně hlučná, poslechnout si ji můžete tady:
Sekvenční snímání zvládne fotoaparát rychlostí až 10 sn./s. Důležité je slovo „až“, protože pro dosažení této hodnoty je nutné použít komprimovaný RAW. RAW bez komprese nebo s bezztrátovou kompresí zpomalí fotoaparát na rychlost zhruba 6 sn./s. Dělal jsem několik testovacích fotografií, které jsou zkoumal ve 100% (a 200%) zvětšení. „Zíral“ jsem na ně několik minut a s klidným srdcem pak nastavil komprimovaný formát. Rozdíl, ačkoliv jsem jej v rámci testování vidět chtěl, jsem nezpozoroval. Respektive se mi nepovedlo dostat přístroj do podmínek, kde by se rozdíl projevil. Možná byla přítomna lehká posterizace, ale ta byla viditelná při „pushování“ souborů o 3EV a více – tedy na hodnoty, na které byste se při správném exponování dostat neměli.
Kromě souborů RAW a obligátního formátu JPEG podporuje Sony A7IV ukládání i do komprimovaných souborů HEIF. Na jejich rozšíření si ještě budeme muset počkat, ale nabídnou větší flexibilitu a rozsah barev než JPEG. Ten je vždy uložen v 8-bit, HEIF poté v 10-bit.
Jak jsem psal výše, snímač fotoaparátu je stabilizovaný. Sony udává účinnost až 5,5EV, ale na tuto hodnotu jsem se nikdy nedostal. Reálná hodnota je kolem 2EV až 3EV. Stabilizace se tak řadí spíše mezi ty slabší a je to znát i při natáčení videí z ruky.
Sony A7 Mark IV v praxi
Všechna nastavení a ergonomie fotoaparátu je z mého pohledu prakticky bez výtek. Snad až na prostor mezi gripem a objektivem, jsem neměl nikdy pocit, že by mě přístroj jakkoliv omezoval. Ovládání je intuitivní a je vidět, že se Sony dostává malými krůčky k ideálnímu rozložení všech ovládacích prvků. Vítanou změnou je i prohození funkčního tlačítka se spuštěním nahrávání, které se za zadní strany přesunulo na tu horní. Společně s otočným displejem je tak změna umístění ideální pro vlogging, kdy nemusíte tlačítko record hledat poslepu.
Co určitě překvapí je výdrž baterie. Dostat se na výrobcem udávaných 580 snímků není problém a já jsem akumulátor nabíjel po vyfocení zhruba 1200 fotografií. Je to trend naprosté většiny současných bezzrcadlovek a také důkazem toho, že by se měla změnit metodika měření tohoto parametru.
Automatické ostření
Ostření fotoaparátu je kapitolou samo o sobě. I když jsem jej vystavil velmi náročným podmínkám, ostření neváhalo, a zvládlo s přehledem sledovat rychle pohybující se cíle. Jediný problém dělal fotoaparátu pohyb, kdy se subjekt vzdaloval. To je ale věc, kterou ve skutečnosti zvládá minimum přístrojů na trhu.
Ostření má bohatá nastavení. Můžete si podle svých potřeb vybrat, jestli chcete ostřit na bod nebo větší dynamickou oblast. Poslední generace Sony Real-Time Tracking využívá umělou inteligenci a strojové učení. Zvládne tak sledovat oči nejenom lidí, ale i zvířat a ptáků. Tracking jsem testoval na náročném subjektu – mém černém psovi. Nebudu tvrdit, že bylo zaostřeno 100% fotografií, ale i tak byly výsledky přesvědčivé s minimem odpadu. Kdo by chtěl téměř dokonalý systém ostření, bude muset sáhnout po modelu Sony A9 Mark II. Ten je mimochodem lepší i ve špatném světle, kde testovaný Sony A7 Mark IV s udávaným rozsahem od -4EV při f2 začíná lehce váhat. Stále se ale jedná o jeden z nejlépe ostřících fotoaparátů na trhu. Oproti předchozí generaci navíc funguje ostření i při cloně f/22, kde A7 III zvládla jen f/11.
Sériové snímání a vyrovnávací paměť
Ještě bych se rád na chvíli vrátil k sekvenčnímu snímání. To, že je maximální rychlost 10 sn./s jsem již zmiňoval. Dopad nastavení formátu (JPEG/RAW) na rychlost je znatelný, je tady ale ještě jedna věc, která ovlivňuje rychlost – paměťová karta. Na 10 sn./s jsem se totiž při použití UHS-II SD karty dostal pouze při nastavení na JPEG nebo HEIF. Při nastavení na komprimovaný RAW se s SD kartou snímání drží maximálně okolo 8 sn./s. Až při použití CFExpress A karty dokáže Sony A7 Mark IV docílit maximální rychlosti 10 sn./s. CFexpress kartu jsem bohužel během testování neměl k dispozici a nedokážu proto říci, jak se bude chovat fotoaparát například při nastavení ukládání na obě karty zároveň – CFexpress A umí totiž A7IV jenom v jednom slotu.
Se sekvenčním snímáním se úzce pojí i velikost bufferu. Ta je v případě použití SD UHS-II limitující a fotoaparát výrazně zpomalí po zhruba 24 snímcích. Už je to sice nějaký ten pátek, co jsem fotografoval se Sony A7 III, ale pamatuji se, že fotila 10 sn./s nehledě na nastavení formátu a buffer pojal necelou čtyřicítku fotografií. Na jednu stranu se můžeme odvolat na větší množství megapixelů (24 vs 33 Mpix), ale na stranu druhou používá čtvrtá generace Sony A7 procesor BIONZ XR a startuje na vyšší ceně – čekal jsem přesvědčivější čísla a jsem zvědavý na výsledky při použití rychlé CFexpress karty.
Něco jiného jsou ale technické parametry a něco jiného je praxe. Rozdíl mezi nekomprimovanými RAWy a komprimovanými je zanedbatelný. Můžete proto podle potřeby nastavení měnit. Například na produkt nebo portrét v ateliéru 6sn./s stačí až nad hlavu. Tento „neduh“ podle mě nebude nikoho v reálném světě (mimo internet) výrazně omezovat. To stejné platí i naopak, kdy například ve sportovní fotografii nikdo detaily zkoumat nebude, a 10 sn./s stačí. Kdo chce více, musí vybrat jiný lepší fotoaparát.
Natáčení videí
O rychlém voliči pro změnu režimů pro natáčení a focení jsem už mluvil, o výklopném a otočném LCD také. Obě tyto změny jdou vstříc fotografům, a hlavně tvůrcům videí a vloggerům. V otázce konektivity Sony nasadilo velké HDMI a také nový typ hot-shoe, které je vybavené řadou kontaktů, které umožňují použití speciálního příslušenství. Mezi ně patří například i adaptér pro použití XLR mikrofonu. Kromě toho můžete k fotoaparátu připojit sluchátka pro odposlech a standardní mikrofon – použity jsou konektory běžné velikosti.
Všichni sice u Sony A7 Mark IV doufali v 4K60p video při čtení dat z celého čipu, spokojit se ale musíme s ořezem na formát Super 35 s 1,5x faktorem ořezu. Díky tomu, že fotoaparát nevyužívá celou plochu čipu, není v tomto režimu tolik znát efekt rolling shutter. Ten se začne výrazněji projevovat při nastavení 4K25p, které je oversamplované ze 7K rozlišení. Rolling shutter efektu se nejlépe zbavíte přepnutím do FullHD při 50fps. Nutno ale podotknout, že interně natáčené 4K 30p 10bit 4:2:2 video v 200Mbit vypadá nádherně. Ostrost je ukázková, dynamický rozsah dává obrovskou flexibilitu v postprodukci a díky 10 bit barvám se nemusíte obávat používat plochý barevný profil S-Log3 i v náročně svícených scénách.
K ořezu bohužel dochází i v režimu S&Q pro natáčení zpomalených záběrů nebo timelapse. Co ale naopak potěší je přehřívání, tedy spíše kvalitní odvod tepla a výdrž přístroje. Testoval jsem tak, že jsem fotoaparát umístil na stativ a postavil jej co nejblíže zapnutého ústředního topení, ze kterého sálalo horko. Při nastavené maximální možné kvality interního záznamu se natáčení zastavilo až po cca 35 minutách, což považuji za perfektní výsledek. Navíc můžete v menu nastavit větší toleranci na vysokou teplotu přístroje, kde je jediným omezením kapacita baterie (Menu 49/53, Tepl. auto. vyp. nap. na Vysoká). Ta mimochodem překvapila svou výdrží i při natáčení, procesor BIONZ XR se ukazuje jako úsporný a výkonný.
Novinkou v portfoliu Sony je automatická korekce negativního jevu „focus breathing“. To je věc, která se projevuje během přeostřování, a to lehkou změnou ohniskové vzdálenosti. Jedná se vlastně o formu digitálního ořezu, který je na míru nastavený přímo pro objektivy Sony. Je to užitečná funkce, která ulehčí a zrychlí pracovní workflow.
Mezi poslední inovace patří funkce „focus map“ a aktivní stabilizace. Focus map je asistent manuálního ostření, který funguje tak, že barevně zvýrazňuje rozostřené oblasti v popředí a v pozadí zaostřeného subjektu. Nehodí se příliš pro komponování, ale focus pulling je díky této funkci mnohem snazší, než kdybyste používali například focus peaking. Krátké video funkci Focus map přiblíží více:
Aktivní stabilizace je věc všem dokonale známá a jedná se o digitální ořez, který se hodí při natáčení z ruky. Osobně nejsem fanoušek jak zabudované stabilizace, tak té digitální. Obraz plave, nepůsobí přirozené a místy je díky stabilizaci podivně trhaný – gimbal nebo stativ je podle mě u Sony A7 IV téměř nutností.
Závěr a hodnocení
Sony A7 Mark IV je v hierarchii full-frame přístrojů Sony základním modelem. Pohled do tabulky technických parametrů (a také na cenovku) ale potvrzuje, že nová generace přístroje míří mnohem výše. Ostatně i Sony označuje nový model jako „Beyond basic“ – volně přeloženo jako „více než jen základ“. Sony A7 Mark IV se bude prodávat souběžně s třetí generací přístroje Sony A7 III, která má stále co říct a stává se tak skutečným vstupem do full-frame světa bajonetu E.
Sony A7 Mark IV má sice pár negativ, ale celkově se jedná funkcemi nabitý výkonný přístroj s rychlým spolehlivým ostřením, který má navíc podle mě v současnosti jeden z nejlepších snímačů na trhu. Focení do 33MPix společně s velmi nízkou hladinou šumu i na „nesmyslné“ hodnoty ISO je návykové. Negativa se týkají rychlosti závislé na nastaveném formátu a použité paměťové kartě. Zamrzí i velikosti bufferu, ale zde je naprosto zřejmé, že Sony by nasazením vyšší rychlosti a většího bufferu mohlo zbytečně omezovat prodeje „sportovního“ modelu Sony A9 Mark II. Znát je i rolling shutter během natáčení a při focení s elektronickou závěrkou. Budu se ale opakovat – Na toto má Sony odpověď v modelech A1 a A9. Pokud vám žádná z těchto věcí nepřijde jako překážka pro vaši práci, se Sony A7 Mark IV nemůžete udělat chybu.
Bodové hodnocení: Sony A7 IV
Potěšilo nás:
- Perfektní snímač s minimem šumu a 15EV
- Kvalitní utěsněné tělo
- 5-osá stabilizace
- 10bit 4:2:2 4K video
- Dobrá výdrž baterie
- Spolehlivé a chytré ostření
- Nahrávání bez přehřívání
- Výklopný otočný displej
- Velké HDMI
- Konektivita
Zasloužilo by vylepšení:
- 10 sn./s pouze v komprimovaném RAW s CFExpress kartou
- Horší kvalita zadního LCD
- Občas zmatené popisky v menu
- Rolling shutter ve videu a při focení s el. záv.
- 4K60p pouze v Super35 cropu
- Menší buffer
Caroline Dostál Kotrlová
Marek Ševc
Miroslav Krejčí
Přidat komentář