Jaromír KadeřábekSony A7 III disponuje Full Frame snímačem s rozlišením 24 Mpx, rozsahem citlivostí ISO 100 – 51 200, rychlostí snímání 10 snímků za vteřinu, vylepšeným systémem automatického ostření. Na první pohled má dostatek potenciálu uspokojit širokou škálu uživatelů. Jaká je realita v praxi prezentuje wildlife fotograf Jaromír Kadeřábek.
Sony A7 III není na trhu žádným nováčkem a za dobu své existence se těší zasloužené pozornosti. Pokud vezmeme v úvahu celkové vlastnosti a třídu, ve které se Sony A7 III nachází, můžeme tento fotoaparát směle zařadit do kategorie „kvalitní univerzál“ v tom dobrém slova smyslu. Za tímto označením se většinou skrývá něco ve smyslu, nic neumí vyloženě nejlépe a nic neumí vyloženě nejhůře, a to napříč žánry. Jenže zde to tak úplně neplatí, aneb podrobnosti se dozvíte níže v recenzi.
I přes oznámení novinky Sony A7C, která má velkou část vlastností (částečně komponent) společných se A7 III, mi pozornost věnovaná paradoxně staršímu modelu dává smysl. Nejen pro podobné parametry spolu se shodným snímačem, ale i vzhledem k podobné cenové relaci. Zatímco novinka A7C, je zaměřená především na co nejmenší velikost s ohledem na použití velkého snímače, tak starší A7 III svým neočesaným konzervativním pojetím zcela určitě bude bližší pro uživatele ortodoxní fotografie. Sice nedisponuje otočným kloubovým zadním displejem, který je v případě A7 III pouze vyklápěcí a nemá časově neomezené video, disponuje však klasickými rozměry, předním rollerem a joystickem pro výběr ostřicích bodů. Dále možnost připojit plnohodnotný vertikální grip s možností pojmout dvě baterie a slot pro dvě SD karty, to jsou kladné body pro A7 III.
Konstrukce a ovládání
Co se týče velikosti a provedení Sony A7 III, zapadá přesně mezi modely Sony A7R III (model s vysokým rozlišením) a A9 (model pro rychlost). Kompaktnost je na rozumné úrovni v rámci dané kategorie (rozměry: 126,9 mm x 95,6 mm x 73,7 mm; váha: 650 g). Provedení je shodné jak pro krytky portů, tak paměťových karet, což je často diskutovatelný a kritizovaný konstrukční prvek z hlediska deklarované odolnosti proti prachu a stékající vodě.
Dlužno podotknout, že u novějších modelů typu A7R IV a A9 II (A7S III) to bylo mezigeneračně vylepšeno, stejně jako lepší hmatová odezva ovládacích prvků, joystick a vůbec ergonomická inovace rozměrů přispěla k lepšímu uživatelskému vjemu. Nemá smysl to tedy obecně dále rozebírat, jde tedy o generačně starší návrh, který doznal u nových modelů nápravy a je třeba se s tímto ústupkem smířit. Jinak jde samozřejmě o kvalitně zpracovaný výrobek z magnéziové šasi, co něco vydrží. Shodná je i možnost použít Sony vertikální bateriový grip VG-C3EM určený pro modely Sony Alpha A9, A7R III, A7 III, který pojme dvě baterie Sony NP-FZ100.
Tím získáme extra výdrž i pro náročné celodenní focení s druhým tlačítkem spouště a multivoličem. I tento bateriový grip má vylepšenou ochranu proti prachu a nepřízni počasí. Sice bych osobně měl výhradu ohledně škvíry mezi gripem a spodkem těla (týká se celé modelové řady), ale faktem je, že těsnění grip viditelně má.
Čtěte také na blogu: Sony A7R III RECENZE
Výdrž na jednu baterii je udávána dle CIPA na 610 snímků (710 snímků při fotografování přes LCD). V praxi je to samozřejmě o dost více, přičemž bude záležet na konkrétním způsobu používaní. Obecně však lze s ohledem na kategorii bezzrcadlovek Sony A7 III za výdrž pochválit. USB nabíjení probíhá přes tělo fotoaparátu. Zde připomenu, že v balení najdete pouze adaptér s kabelem do fotoaparátu. Pokud vám nevyhovuje přímé nabíjení přes tělo, budete si muset externí nabíječku dokoupit. K dispozici je originál Sony BC-QZ1, nebo lze zvolit jiného výrobce. Za toto řešení palec dolů, protože při ceně okolo 55 tisíc Kč za fotoaparát, by nabíječka v příslušenství být měla.
Doporučujeme: Duální univerzální nabíječka pro Sony – Hähnel proCUBE2
Dotykový displej je výklopný a 3“ velký s rozlišením 922 tisíc pixelů. V dnešní době už patrně nenadchne, byť pro zpětnou kontrolu se nejeví jako omezující, je jasný, a i na přímém slunci poměrně slušně čitelný. Pravdou však je, že konkurence disponuje v této třídě displejem větším, s jednou takovým rozlišením, a s plně integrovaným dotykovým ovládáním. Ano je třeba přihlédnout ke stáří modelu, ale tento argument se vytratí při pohledu na nový A7C. Zkrátka Nikon Z6 má displej lepší. V podobném duchu kritiky budu pokračovat i na adresu hledáčku, který zabírá 100% snímané scény, disponuje rozlišením 2,359 Mpx se zvětšením 0,78x. Opět platí, že Nikon Z6 má rozlišení i zvětšení větší. Dojem horšího hledáčku se mi potvrdil i v praxi, kdy jsem souběžně s A7 III používal A9 a A7R IV. Prostě určitá pixelizace a v extrému i závoj nešlo přehlédnout. Tímto neduhem A9 s rozlišením 3,69 miliony bodů netrpí a další nárůst vizuálního komfortu se dostavil v přímém porovnáni s více než jednou takovým rozlišením (5,76 milionu bodů) u hledáčku A7R IV. Na druhé straně, pokud nebudete mít možnost přímého srovnání, patrně vás hledáček u A7III o fotky nepřipraví. Jen to byla věc, které jsem si při souběžném používání všiml a jde vlastně logicky v souladu s parametry jednotlivých hledáčků u konkrétních modelů dle firemních specifikací. Zkrátka je to další věc, co nenadchne a jasně ukazuje cenový kompromis, nebo určitý časový vývojový handicap v dané třídě. Zase oproti předchozí generaci A7 II (RECENZE) vykazuje A7III rychlejší náběh hledáčku o 40 %, což je také slušné mezigenerační vylepšení.
Obecná nevýhoda bezzrcadlovek je v jejich poměrně dlouhé době aktivace hledáčku a vůbec možnosti zaostřit. V případě A7 III se dostáváme k času 2,5 sek. po zapnutí přístroje. To je však dáno principem obecně, i když faktem je, že A9 II je připravena k focení mnohem rychleji. I zde platí, že A9 II je za zcela jiné peníze a určena k jiným účelům. Pokud mám vyčerpat kritiku, tak šedý zaostřovací bod u A7 III mi také zrovna nepřišel jako ideální a zde bohužel nelze navolit jinou barvu jako je tomu u A9 či zmíněné A7R IV.
Snímač, závěrka, stabilizace
Snímač Sony A7 III má parametry s rozlišením 24,2 Mpx (Exmor R CMOS), který přichází ve své době nově s tzv. BSI konstrukcí. To zvyšuje efektivitu sběru světla, což by se mělo odrazit v podobě daleko lepších výsledků při fotografování za špatného světla s větším ISO. Srdcem celého fotoaparátu je procesor BIONZ X, který je 2x rychlejší než předchozí generace a dokáže zpracovat 1,8x více dat. Standardní rozsah ISO je 100 – 51 200 (rozšířitelný na ISO 50 – 204 800). Dynamický rozsah je uváděn na hodnotě až cca 15 EV. Obrazovou částí v praxi se budu zabývat v další kapitole.
Sony A7 III disponuje vestavěnou stabilizací čipu v 5 osách s účinností až 5 EV. Podporuje 14bitový RAW a má dva sloty na SD karty, přičemž pouze slot 1 podporuje nejrychlejší UHS-II. Rychlost sekvenčního snímání je až 10 sn. za sek., a to jak s mechanickou, tak i elektronickou (tichou) závěrkou. Mechanická závěrka je dimenzována na 200 000 cyklů. V režimu živého náhledu je rychlost 8 sn. za sek. Buffer je s ohledem na kategorii fotoaparátu velmi slušných 177 JPG nebo 89 RAW fotografií. Jenom škoda, že Sony neukládá snímky svižněji (to platí tak nějak obecně). V případě RAW je to cca 30sek. a téměř minutu se ukládá plná mezipaměť v případě volby JPG. Pokud chcete fotit do nekomprimovaného RAW pak buffer zaplníte cca 30 snímky. Zde je zase jasná převaha Sony, nad Nikonem Z6.
Autofokus
Systém autofokusu je podobný parametrově jako jako u Sony A9, ale rozhodně nepřináší stejnou úroveň výkonu. Má shodně celkem 693 bodů fázové detekce se 425 kontrastními body. Kombinace obou typů zaostřovacích bodů lépe rozpoznává a sleduje objekty. Sony tvrdí, že oproti předešlému modelu A7 II je rychlost dvojnásobná. Citlivost AF je -3 EV při 93 % pokrytí plochy snímače, takže opravdová kompoziční svoboda je dokonale zajištěna. To je jistě konkurenční výhodou nad klasickou zrcadlovkou, kde jsou body z principu seskupeny blíže středu. Při souběžném porovnání s A9 si ihned můžete povšimnout menší počáteční rychlosti zaostření, stejně tak i daleko menší výtěžnosti. Přeci jen A9 se schopností vypočítat nastavení zaostření a expozici 60krát za sek. oproti 20krát u A7 III, spolu s 20 snímky bez blackoutu (A7 III blackout má), dávala mnohem dražšímu modelu definitivní výhodu. Na druhé straně ve své třídě si A7III vede velmi dobře a ostří mnohem lépe než konkurenční Nikon Z6. A7 III disponuje ostřením na oko jak člověka, tak zvířat. Funguje natolik působivě, že jsou výsledky takřka totožné s dražší A9 (po srovnání rychlosti na 10sn./s). Přestože A7 III není vyloženě optimalizována pro primární využití elektronické závěrky, jako je tomu u A9, v některých situacích bude vhodnější využívat závěrku mechanickou – vyhnete se tak různému pruhovaní při umělém osvětlení, nebo deformaci části obrazu při krátkých časech závěrky (tzv. Rolling Shutter). To jen tak na okraj.
Osobně jsem při souběžném používaní A7 III a A7R IV dostával z A7 III větší procento kriticky přesně zaostřených fotek, a to jak na krátkém, tak na dlouhém ohnisku. Časy jsem samozřejmě nechával dimenzované s ohledem na vetší množství Mpx. Rychlost sekvenčního snímání i závěrky byla nastavena shodně. Také jsem si všiml, že i v případě focení do protisvětla se A7 III chytala lépe. S ohledem na třídu jsem byl s ostřením u Sony A7 III více než spokojen.
Sony A7 III + Sony 400mm+TC1,4: 1/500s, F4, ISO 2500, f-560mmSony klade důraz i na video, přičemž A7 III disponuje videem ve 4K s podporou profilů, které třeba jinak koncipovaná A9 postrádá. Nejsem nějak zaměřený na video, které z tohoto modelu mimochodem vypadá moc hezky, ale jsou modely, které jsou vyloženě pro práci s videm lepší a vhodnější. Kupříkladu Sony A7S III je mnohem zajímavější kandidát pro vážnou videotvorbu, nicméně pro své účely a potřebu je video z modelu A7III dostatečné. Jsem především fotograf a Sony A7III je klasifikován jako fotoaparát.
Čtěte také na blogu: Sony Alpha A9 vs A9II: SROVNÁVACÍ RECENZE
Obrazový výkon
V této části se podíváme na obrazový výkon A7 III a jak se porovnává v kontextu 24 Mpx Full Frame snímačů. Prvním a snad nejvíce diskutovatelným parametrem obecně napříč snímači je šum. Tak v tomto ohledu můžete být klidní, jde o jeden z nejlepších výsledků v oblasti 24 Mpx snímačů, co jsem kdy testoval. Nebojím se říct, že možná ten nejlepší.
Oproti konkurenčnímu dražšímu Sony A9 vykazuje o cca 1/3 EV lepší šumové vlastnosti. Dále při porovnání identické scény dojdeme k závěru, že A7III v základu dokáže přinést o něco ostřejší snímky než A9. To značí slabší Low Pass Filter. Je to výhoda i nevýhoda zároveň. Tou nevýhodou je možnost výskytu moiré, což je rušivý optický efekt, který vzniká překrýváním nebo interferencí dvou pravidelných a jen málo odlišných rastrů. Já ho za dobu, co jsem s A7III fotil na peří ptáků nezaznamenal. A peří ptáků obecně je k tomu jevu vcelku náchylné. Na internetu jsem však zahlédl moiré na oděvech (například při focení svateb).
Pochvalu si zaslouží i prakticky identická ostrost a rozlišení až do ISO 3200, což v kombinaci s nízkým šumem dává fantastické výsledky. I ISO 6400 vypadá velmi pěkně, bez enormního změkčení a šumu. Degradace se projevuje od ISO 12800, kde už některé detaily chybí, nicméně výsledek je stále velmi dobře využitelný. Další zvyšování ISO zaleží na využití, či toleranci každého z nás. Každopádně jde o jeden z nejlepších výsledků, co jsem kdy viděl. Také mohu Sony.
pochválit za skvěle zpracovaný JPG přímo z fotoaparátu. Při použití nastavení nějakého profilu, bych se v případě potřeby nestyděl odevzdat přímo v terénu hotové fotografie.
Dalším parametrem je dynamický rozsah. I zde je viditelná převaha A7III nad A9, ale týká se pouze 14 bit RAW, ve 12 bit RAW jsem moc rozdílů nezaznamenal. Pokud fotíte do 14bit RAW krajinu, či portréty, je DR vyloženě vynikající, a to až do ISO 2000. Sony také tvrdí, že u A7III vylepšili podaní barev s přirozenější pleťovkou. Osobně mám 24Mpx snímače moc rád, neboť představují takový ideální kompromis. Stále je zde prostor pro případný ořez, velké množství detailů a nízký šum. Je logické, že množství detailů není takové jako u Sony A7R IV, ale malé množství šumu a ostrost je u A7III působivá.
Závěr
I přes některé výhrady ohledně rozlišení hledáčku a zadního monitoru, které nabízí jen omezené ovládání dotykem, jde o opravdu dotažený fotoaparát ve všech směrech s dobře zvoleným mixem funkcí a možnostmi vlastního uživatelského nastavení. Sony A7III netrpí dětskými nemocemi předchozích generací a je jedno co fotíte, zda krajinu, sport, zvířata nebo portréty, se vším se popere se ctí. Lze předpokládat, že s nástupem nového modelu, který by mohl eliminovat většinu mezigeneračních připomínek, klesne cena A7III. Stále však bude atraktivní volbou pro toho, kdo touží ochutnat výhody velkého snímače za rozumné peníze.
Sony Alpha A7III: hodnocení produktu
Potěšilo nás:
- Vynikající obrazová kvalita
- Nízký šum
- Kvalitní AF
- Plnohodnotné ovládání a rozměry
- Možnost vertikálního gripu
- Customizace tlačítek
- Duální slot na karty
- Slušná výdrž baterie (na CSC)
Zasloužilo by vylepšení:
- Složitá struktura menu
- Jeden z SD slotů je pomalý
- Omezené dotykové funkce
- Rozlišení hledáčku a monitoru
- Šedý ostřící bod
- Absence nabíječky v balení
- Utěsnění portů a šachty karet
Článek pro vás připravil ve spolupráci s redakcí FOTOLAB blogu:
Jaromír Kadeřábek – wildlife fotograf
Marek Ševc
Miroslav Krejčí
Marcel Jašek
Přidat komentář